Praha mezi Vídní a Římem: Solní smlouva a správa cassa salis v letech 1630-1782
Prague between Vienna and Rome. Salt treaty and the cassa salis administration in the years 1630-1782
dizertační práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/100510Identifikátory
SIS: 102200
Kolekce
- Kvalifikační práce [2233]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Maur, Eduard
Mikulec, Jiří
Fakulta / součást
Katolická teologická fakulta
Obor
Církevní a obecné dějiny
Katedra / ústav / klinika
Ústav dějin křesťanského umění
Datum obhajoby
26. 1. 2018
Nakladatel
Univerzita Karlova, Katolická teologická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Prospěl/a
Klíčová slova (česky)
solní pokladna, katolická církev, ekonomická historie 17. a 18. století, rekatolizace, rekonstrukce farní sítě, právo, papežská kurieKlíčová slova (anglicky)
salt treasury, Catholic Church, economic history of the 17th and 18th centuries, recatholicization, parish network reconstruction, law, Roman CuriaTato disertační práce se zabývá pobělohorskými jednáními o církevních statcích, vznikem konkordátní smlouvy (často označované jako smlouva solní) a správou solní pokladny v letech 1630-1782. Vysvětluje hlavní mechanismy fungování cassa salis, všímá si výše výnosů ze solní daně a různých účelů, na něž byly tyto prostředky vynakládány. Tím hlavním mělo být založení čtyř nových biskupství v Čechách, což se během 17. století podařilo jen částečně. Snaha o rekonstrukci farní sítě vedla na konci 17. století k založení oddělené pokladny tzv. cassa parochorum. Během celého období měla papežská kurie obavy, aby pražští arcibiskupové nespravovali solní pokladnu nezávisle na ní. Nespokojenost se správou pokladny nakonec vedla k utuženému dohledu ze strany apoštolských nunciů a k vizitaci cassa salis v roce 1710. Zvláštní pozornost je věnována opakovanému porušování konkordátu ze strany státu během 18. století. Státní moc se snažila zbavit Svatý stolec práva na rozdělování prostředků ze solní pokladny. Tento proces byl ukončen jejím přivtělením k zemskému náboženskému fondu za vlády císaře Josefa II.
1 This thesis is concerned with the post-White Mountain negotiations on ecclesiastical property, establishment of the concordat agreement (often referred to as the Salt Treaty) and the cassa salis administration between 1630 and 1782. It explains the main mechanisms of the ecclesiastical salt treasury, comments on the yields from the salt tax and various points where these resources were spent. The main intent was establishment of four new bishoprics in Bohemia, which was only partly achieved in the 17th century. At the end of the 17th century, the effort to reconstruct the parish network led to establishment of a separate treasure, the so-called cassa parochorum. Throughout the period, the papal curia feared that the Prague archbishops might manage the salt treasury independently. In the end, dissatisfaction with its management led to stricter supervision by the apostolic nuncios and visitations to cassa salis in 1710. Particular attention is paid to the repeated violations of the concordat agreement during the 18th century, in which the authority of the Kingdom tried to deprive the Holy See of the right to distribute funds from the salt treasury. This process was concluded by its fusion with the Kingdom's religious fund during the reign of Emperor Josef II.