Systemická psychoterapie v teorii a praxi aneb stávání se psychoterapeutem

Abstract

Práce se věnuje procesu stávání se terapeutem v systemickém kontextu. Vymezuje filosofické i psychoterapeutické kořeny systemického pojetí. Zdrazňuje návaznost na postmoderní myšlenkový proud, zejména pak poststrukturalismus, radikální a sociální konstruktivismus a moderní biologickou gnoseologii. Učení pražské systemické školy ISZ (Institutu pro systemickou zkušenost) pak postihuje z hlediska hlavních témat. Zdrazňuje jejich teoretické zakotvení stejně jako praktické aplikace. Zabývá se tak pěti hlavními proudy v systemickém myšlení - Milánskou školou rodinné terapie, strategickou terapií Miltona Ericksona, krátkou terapií orientovanou na řešení, učením Hamburské školy a narativním přístupem. Poté se zaměřuje na vymezení role terapeuta, role klienta a jejich společnou práci v terapeutickém dialogu. Zdrazňuje sebereflexi terapeuta jako hlavní metodu terapeutického psobení, pojednává také o modelech, které sebereflexi terapeuta usnadňují. Dále se věnuje umění dialogu coby hlavní dovednosti a umu systemického terapeuta. Nezanedbává také dležitou oblast systemické etiky a supervize.

The thesis investigates the process of becoming a psychotherapist in the context of systemic therapy. It outlines philosophical and psychotherapeutic roots of the systemic approach, emphasizing postmodern thinking, in particular poststructuralism, radical and social constructivism and modern biological gnoseology. The work discusses theoretical foundations as well as practical applications of the teaching of the Prague Institute for Systemic Therapy (IST). It covers five main lines of thoughts in systemic thinking - the Milan school of family therapy, strategic therapy by Milton Erickson, brief solution-focused therapy (BSFT), Hamburg school and the narrative approach. The work focuses on defining and delineating the role of the therapist and the client, and their cooperation in the therapeutic dialogue. It emphasizes therapist's self-reflection during the therapeutic process as the primary way of influencing the client, and it discusses models which make the self-reflection more efficient. The art of dialogue is presented as the fundamental skill of a systemic therapist. Last but not least, the work covers an important area of systemic ethics and supervision. The empirical part of the work investigates, using the qualitative based interview, the process of becoming a therapist on a sample of 19...