Vyjádření nutnosti děje v hindštině

Abstract

Cílem bakalářské práce je popis formálních vlastností výrazů, které umožňují vyjádřit modus nutnosti, povinnosti, očekávání, ale i jistoty, vysoké pravděpodobnosti a vhodnosti děje v hindštině a jejich srovnání s češtinou. Gramatické i lexikální prostředky tohoto typu modality se v češtině a hindštině v mnohém liší. V češtině se nutnost děje vyjadřuje nejčastěji pomocí prostředků lexikálních (modální slovesa ve spojení s infinitivem, predikativy a částice). V hindštině se využívá zejména modálních sloves (hon, ch'n, par 'n) ve spojení s gerundivem (adjektivním infinitivem), dativních či genitivních vazeb s infinitivem (gerundiem), slovesně jmenných konstrukcí (verbo-nominálních výrazů) s adjektivy či substantivy a samozřejmě též modálních částic (určitě, jistě, nutně, bezpochyby, …) a predikativů (je nutno, je třeba, je nezbytné, …). Hindština však má navíc k dispozici i některé další specifické modální prostředky, jako je například rozlišování stupeně intenzity nutnosti. Teoretická část práce zahrnuje formální popis těchto prostředků v češtině a hindštině s využitím Mluvnice češtiny1 a starších i novějších prací o hindské gramatice. Vzhledem k tomu, že modus nutnosti není v hindských gramatikách jednotně a přehledně prezentován, pokusím se jej poněkud systematizovat a přiblížit na konkrétních větách....