Kaple v pražských nemocnicích a sociálních ústavech v době od vlády Josefa II. do začátku 1. světové války

Abstract

Resumé Kaple v pražských nemocnicích a sociálních ústavech v době od vlády Josefa II. do začátku 1. světové války Práce popisuje, po úvodním přehledu vývoje zdravotní a sociální péče v Čechách, potažmo v Praze, kaple v nemocnicích a sociálních ústavech v Praze postavených v období od vlády Josefa II. až po začátek první světové války (kaple ve všeobecné nemocnici, v Klarově ústavu, kostel sv. Karla Boromejského při nemocnici Pod Petřínem, kaple v německé dětské nemocnici, Kupecké nemocnici, v sirotčinci ve Vítkově ulici, Zemské porodnici, chudobinci u sv. Bartoloměje, slepeckém ústavu Francisco Josephinu, ústavu Mariánské kongregace, ústavu pro hluchoněmé a sanatoriu Červeného kříže). Je popsána architektura kaplí i jejich vnitřní vybavení s přihlédnutím k soudobým uměleckým trendům i k stavu církve a společnosti dané doby. Jednotlivé budovy jsou zařazovány podle užitého architektonického stylu (klasicismus, neoklasicismus, historizující slohy: neogotický, neorománský, neobarokní; počátky secese), samostatně je zhodnocena jejich malířská a sochařská výzdoba v rámci náboženské výtvarné produkce 19. století (nazarénská tradice), krátce je nastíněna i otázka objednavatelů jednotlivých objektů.

Resumé Kaple v pražských nemocnicích a sociálních ústavech v době od vlády Josefa II. do začátku 1. světové války Práce popisuje, po úvodním přehledu vývoje zdravotní a sociální péče v Čechách, potažmo v Praze, kaple v nemocnicích a sociálních ústavech v Praze postavených v období od vlády Josefa II. až po začátek první světové války (kaple ve všeobecné nemocnici, v Klarově ústavu, kostel sv. Karla Boromejského při nemocnici Pod Petřínem, kaple v německé dětské nemocnici, Kupecké nemocnici, v sirotčinci ve Vítkově ulici, Zemské porodnici, chudobinci u sv. Bartoloměje, slepeckém ústavu Francisco Josephinu, ústavu Mariánské kongregace, ústavu pro hluchoněmé a sanatoriu Červeného kříže). Je popsána architektura kaplí i jejich vnitřní vybavení s přihlédnutím k soudobým uměleckým trendům i k stavu církve a společnosti dané doby. Jednotlivé budovy jsou zařazovány podle užitého architektonického stylu (klasicismus, neoklasicismus, historizující slohy: neogotický, neorománský, neobarokní; počátky secese), samostatně je zhodnocena jejich malířská a sochařská výzdoba v rámci náboženské výtvarné produkce 19. století (nazarénská tradice), krátce je nastíněna i otázka objednavatelů jednotlivých objektů.