Kazuistika jako nástroj k řešení eticky náročných lékařských rozhodnutí

Abstract

Kazuistický způsob řešení etických otázek má své kořeny již ve starověku a křesťanské prostředí jej s úspěchem dále rozvinulo. Přesto je zhruba od poloviny 17. století kritizován z důvodu zneužívání a údajné nevědeckosti, a takto následně opouštěn. Zesměšňující kritika Blaise Pascala v jeho "Listech venkovanovi" představuje kazuistickou morálku jako nauku, kterou lze ospravedlnit prakticky cokoli, a takové hodnocení přetrvává do dnešních dní. Ve stejné době docházelo k oslnivému rozvoji matematizovaných přírodních věd a podobná matematická exaktnost byla očekávána i od ostatních oborů, měly-li být brány vážně. Také etika se zaměřila na hledání abstraktních obecných principů, které by oblast morality popsaly, obsáhly a vysvětlily, a hodnota kazuistiky začala být spatřována pouze coby ilustrace takových principů. V této práci jsem se pokusil o rehabilitaci kazuistiky a vycházel jsem přitom z knihy amerických autorů Alberta R. Jonsena a Stephena Toulmina "The Abuse of Casuistry" z roku 1988. Jedním ze záměrů této práce je představit tuto u nás ne příliš známou monografii. Kazuistiku jsem pak jako etickou metodu vyzkoušel na příkladech lékařského rozhodování o přechodu z léčby kurativní směrem k symptomatické u pacientů s devastujícím postižením centrální nervové soustavy. Na závěr jsem diskutoval...

The casuistical manner of dealing with ethical issues goes as far as to the antiquity, and afterwards it was considerably developed in Christianity. Nevertheless from the half of the 17th century it was criticized because of abusing and due to the supposedly "unscientific" character and subsequently it has been abandoned. The ridiculous criticism of Blaise Pascal in his "Provincial Letters" has presented the casuistry as a way in which it is possible to justify almost any behaviour and this evaluation has remained up to the present day. In the same era the mathematization of natural sciences has led to impressive successes and the similar mathematical exactness was expected also in other fields of the human knowledge. Also ethics was concerned with seeking such abstract general principles, which were supposed to describe, cover and explain the whole field of morality. The value of casuistry was seen only as an illustration of such principles in an individual case. In my diploma thesis I attempted to rehabilitate the casuistry as an ethical method. I discussed the book of American authors Albert R. Johnes and Stephen Toulin "The Abuse of Casuistry" from the year 1988. The presentation of this publication is one of purposes of my thesis. Then I examined the casuistry as an ethical method in cases of...