Osobní identita a paměť (Lockova teorie osobní identity a její kritická interpretace v analytické filosofii)
Personal identity and memory (Locke's theory of personal identity and its critical interpretation in analytical philosophy)
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/11958Identifikátory
SIS: 52828
Kolekce
- Kvalifikační práce [23776]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Palkoska, Jan
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Filozofie - Sociologie
Katedra / ústav / klinika
Ústav filosofie a religionistiky
Datum obhajoby
16. 1. 2008
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Tématem diplomové práce jsou vazby mezi Lockovou teorií osobní identity, její klasickou kritikou, kterou provedli Butler a Reid a její kritickou recepcí mezi vybranými představiteli analytické filosofie (Grice, Quinton, Perry, Shoemaker). V první části je Locke ukázán jako zakladatel tradice, která klade důraz na fundamentální vazbu mezi identitou osoby v průběhu času a její pamětí nebo vědomím. Zároveň je odlišena identita osoby a člověka, což znamená, že osoba je chápána jako identická potud, pokud sahá její vědomí, nezávisle na identitě hmotné a/nebo nehmotné substance, v níž spočívá identita člověka. V této části jsou také diskutovány vážné problémy Lockova pojetí jako jsou amnézie a paramnézie. Ve druhé části jsou analyzovány klasické námitky proti Lockově pozici - Reidův "paradox statečného důstojníka" a Butlerova námitka petitio principii a Reidovo a Butlerovo pojetí rozdílu identity osoby a ostatních jsoucen. Ve třetí části jsou diskutovány dvě koncepce současných autorů (Grice, Quinton), kteří obhajují Lockovu pozici proti klasickým námitkám a kteří tvrdí, že osobní identita spočívá v určitém druhu psychologické kontinuity (zdůrazněna je kontinuita paměti nebo charakteru). Je však ukázáno, že tyto koncepce stále podléhají námitce petitio principii. Ve čtvrté části jsou tedy diskutovány koncepce...
The thesis deals with the relations between Locke's theory of personal identity, its "classical" critic, performed by Butler and Reid and its critical adoption amongst some authors of analytic philosophy (Grice, Quinton, Perry, Shoemaker). In the first part of the thesis, Locke is shown as the founder of a tradition that lays stress on the fundamental relation between the identity of persons over time and its memory or consciousness. We also distinguish the identity of person and the identity of man, this means person is understood as identical so far as its consciousness reaches, independently of the identity of material and/or immaterial substance in which the identity of man consists. Serious problems with Locke's conception, such as amnesia and paramnesia are discussed in this part too. In the second part of the thesis, classical objections against Locke's theory are analyzed - Reid's "brave officer paradox" and Butler's objection of petitio principii; Reid's and Butler's distinction between 86 the identity of persons and other things. In the third part we discuss two conceptions by contemporary authors (Grice and Quinton) who defend Locke's attitude against the classical objections and who assert, that personal identity consists in a certain sort of psychological continuity (continuity of memory or...