Od funkcionalismu k životnímu slohu. Teoretické dílo architekta Karla Honzíka

Abstract

Při pohledu na reprezentativní díla současné české architektury by se mohlo zdát, že ideály a praxe funkcionalismu jsou stále odkazem, který je při vzniku velké části staveb tím nejživotnějším a dosud nejvíc inspirativním.1 Pokud se ale zamyslíme nad urbanisticky a architektonicky bezútěšnou realitou života v mnoha oblastech, které byly zastavovány v období uplynulých šedesáti let, dojdeme ke stejnému závěru: máme před sebou výsledek určité aplikace funkcionalistických východisek. Tento triviální paradox může mít na první pohled dva druhy příčin: buď je něco v nepořádku se samotnou povahou hnutí, nebo je mu špatně rozuměno a jeho výsledky jsou využívány k obhajobě nehodnotné architektonické tvorby. Taková distinkce se jeví být uspokojivou: vila Tugendhat v Brně a Müllerova vila v Praze, stavby univerzálně přijímané do kánonu modernistické architektury, vznikly na zakázku zámožných objednatelů v době, která je mnohými vnímána jako neproblematické období, v němž společenské klima přálo vzniku ambiciózních a společenská kritéria bořících artefaktů i teoretických koncepcí. Vysvětlení úpadku zejména rezidenční architektury po roce 1948 pak lze chápat jako jeden z mnoha znaků obecného poklesu životní úrovně i kvality veřejné správy v dobách komunistické diktatury. Využívání funkcionalistických argumentů na...

The main focus of the thesis is the theory of architecture of Karel Honzík (1900 - 1966), one of the most distinguished architects of the funcionalist period in Czechoslovakia. The first chapter sets out to explore the historical and cultural background of the formation of modernist theories and beliefs. Architectural theories of Adolf Loos and Ludwig Mies van der Rohe and their analysis and evaluation as the most important influences on the formation of the functionalist paradigm in architecture are discussed in the second chapter. In the third chapter, theories of other Czech functionalist architects whose work was related to Honzík's are presented and analyzed, with focus on Le Corbusier's influence. The final chapter follows Honzík's departure from the strict functionalist paradigm towards a comprehensive understanding of architecture as of a process of shaping human environment towards a greater capacity to fulfil both instrumental and emotional human needs. Honzík's theory of architecture is also shown to be closely linked to structuralism, especially to its application in linguistics.