Buenos Aires očima Martínez Estrady a Borgese

Abstract

Buenos Aires představuje ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století prostředí, kde se mísí mnoho různých faktorů, které přinesla průmyslová revoluce, politika a celkově moderní pokrok. Z hlavního města se stává velkoměsto, a tím se mění charakter předměstí, které zasahuje až do pampy. Stále řidčeji se zde objevují argentinské typy jako gaučo a compadre, naopak roste počet migrantů, převážně italských, kteří nejenom dotváří sociální strukturu, ale pozměňují i některá argentinská specifika, například tango. Na tyto změny reagují ve svých dílech i dva velcí esejisté argentinské literatury, Ezequiel Martínez Estrada a Jorge Luis Borges. Martínez Estrada pesimistickým tónem poukazuje na soudobé palčivé problémy a "kritickou" situaci a obává se dalšího vývoje společnosti a města, které projevuje určité znaky degenerace. Borges se naopak obrací do minulosti a vytváří mytický mikrosvět předměstí Buenos Aires na přelomu devatenáctého a dvacátého století, které je založeno na jeho vzpomínkách, opírá se o literární dílo básníka Evarista Carriega a ve značné míře je také výplodem jeho fikce. Tento koncept mikrosvěta obsahuje všechny atributy, které Borgese i Martíneze Estradu lákaly a fascinovaly - Buenos Aires s určitou atmosférou nesnažící se kopírovat světová velkoměsta, předměstské vykřičené domy a v nich...

Buenos Aires represents in the decade of the twentieth and thirtieth years of the twentieth century an aerea where many different factors, brought by the Industrial Revolution, politics and modern progress, are interfusing. The capital city is becoming a megapolis and that's why the character of the suburb, intervening in the argentinian pampa, is changing too. It is becoming rare to see there the original argentinian type called gaucho or compadre, on the contrary, the number of immigrants, especially from Italy, is increasing. The immigration is putting the finishing touches to the social structure but it is also modifying some of the argentinian cultural traits, for example the tango. Two great argentinian essayists, Ezequiel Martínez Estrada and Jorge Luis Borges, answer in their works to these changes. Martínez Estrada adverts with pessimism to the "problems" and "critical" situation and he is afraid of the future evolution of the city and the society which is showing certain elements of degeneration. Borges, on the other hand, is orientating himself on the past creating a microworld of the suburbs of Buenos Aires at the turn of the nineteenth and twentieth century. The microwolrd is based on his memories, literary work of Evaristo Carriego and largely on fictive ideas. This concept contains all the...