Sefardské texty ve vídeňském archivu

Abstract

Ve své práci jsem se věnovala problematice sefardské komunity, konkrétně vydávání sefardských děl ve Vídni. I když vídeňská komunita byla poměrně malá, v porovnání s počtem Aškenáziů téměř zanedbatelná, rozhodně se to nedá říci o dílech, která ve Vídni vyšla. Komunita byla zde existovala ještě ve 20. století, dokonce ve městě existovalo i sefardské centrum.V současnosti jsem po tomto centru však již pátrala marně. Po vyhnání ze Španělska v roce 1492 si s sebou Sefardité odnesli jazyk, který denně používali, jímž komunikovali se svými nežidovskými sousedy i mezi sebou - španělštinu. Až do 17. století zůstávali v kontaktu, i když omezeném, s aktuálním jazykovým územ, poté se však jejich jazyk, který někteří nazývají judeošpanělština, jiní ladino, udeśmo nebo prostě sefardština, vydává svou vlastní cestou a prochází svým jedinečným vývojem. Na jedné straně v sobě konzervuje archaismy, např. v podobě fonémů, které se ze španělštiny postupně vytratily, na druhé straně byl tento jazyk progresivnější než sama španělština. Plošně se v něm uplatňují jevy, které jsou ve Španělsku pouze regionální a nepatří do spisovného jazyka. Jedná se například o tzv. "yeísmo" a "seseo". Je také zcela logické, že jazyk podléhal kulturním a jazykovým vlivům prostředí, v němž ta která konkrétní komunita žila, a tak v něm najdeme...

I dedicated my work to the Sefardic community problems, especially to publishing Sefardic works in Vienna. The Vienna community was relatively small, when comparing with the number of the Ashkenazis almost insignificant. This cannot be said about their works published in Vienna. The community existed here as late as the twentieth century, even with the Sefardi centre in the town. Recently I have searched for the centre in vain. When driven out of Spain, the Sefardis kept the language they had been using every day talking to each other as well as to their non-Jew neighbours - the Spanish language. Until the seventeenth century they remained in touch, although limited, with the actual language territory. Later their language, which is sometimes called Judeo Spanish, Ladino, udesmo or just Sefardi, set up for its own way and passed its unique development. On one hand it preserved archaisms, for example in the form of phonems the Spanish was gradually losing, on the other hand it was sometimes even more progressive than Spanish. On the whole it applied the phenomenons only regional in Spanish, not belonging to the written language - 'yeísmo' and 'seseo', for example. It is only logical that the language had been influenced by cultural and language environment of the communities which meant an input of the...