Zobrazení věčného žida v českém a světovém umění

Abstract

Hlavním cílem této magisterské diplomní práce je na obecné rovině prozkoumání ikonografie věčného žida v českém i světovém v , umenl. Určitý prostor je nejprve věnován historickému vývoji legendy o věčném židovi, jenž je zprvu nazýván Cartaphilem či Malchem, později pak Ahasverem, a který podle vyprávění, jež bylo v západní Evropě ve svém základním rozvrhu písemně zaznamenáno již v první polovině 13. století, údajně uhodil Ježíše, za což jím byl odsouzen k neustálému putování až do Kristova druhého příchodu na zem. Po zmapování ahasverovského tématu v širším kontextu české i světové literatury, hudby, divadlu a filmu následuje nejrozsáhlejší část, věnovaná výtvarnému umění. První zobrazení věčného žida by podle některých badatelů mohla pocházet již ze 12. století, serióznější návrhy pak pracují s obdobím mezi 13. až 16. stoletím; přitom nelze vyloučit, že některá znázornění věčného žida vycházejí z ikonografie nesení kříže. Od počátku 17. století se ikonografie Ahasvera rozvíjí naplno: nejznatelnější je vývoj od prvních, poměrně statických znázornění k pozdějším figurám zaznamenaných v pohybu. K původním lidovým dřevořezům a letákovým grafikám s ahasverovskou tématikou, šířeným nejčastěji podomním prodejem, se od 19. století začínají přidávat knižní a novinové ilustrace věčného žida, ale taktéž jeho...

In general terms, the principal aim of this MA thesis is to explore the iconography ofthe Wandering Jew in both Czech and world fine art. lnitially, some room is dedicated to the historical evolution ofthe legend of the Wandering Jew, who is originally referred to as Cartaphilus or Malchos, later Ahasverus. According to a narrative, taken down already in the first half of the thirteenth century in its essential setup, the so called "Wandering Jew" had punched Jesus, for which he was condemned by him to a ceaseless wandering until his second advent on earth. The delineation of the ahasveric topic in the broader context of Czech and world literature, music, drama and cinematography is followed by a rather extensive section dedicated to the field of visual arts. According to some scholars, the first depictions of the Wandering Jew could have originated already in the twelfth century. However, more serious proposals situate their first emergence into the period between the thirteenth and the sixteenth century. Furthermore, it cannot be fully excluded that some figurations ofthe Wandering Jews are inspired in the iconography of the Carrying of the Cross. Since the beginning of the seventeenth century the iconography of Ahasverus reaches its full development: the most noticeable is the progression from initial...