Československo-italské vztahy od pochodu na Řím do locarnské konference

Abstract

Zahraniční politika fašistické Itálie patří k oblíbeným tématům historiků italského fašismu. Mussoliniho zahraniční politika poutá pozornost pro svůj expanzivní rozměr, středem zájmu jsou hlavně vztahy související s Mussoliniho mocenskými ambicemi. Tuto podobu italská zahraniční politika ale plně získala až v druhé polovině dvacátých let a v letech třicátých. Oproti tomu zahraniční vztahy Itálie v Mussoliniho "učebním období", jak bývají také někdy označována první tři léta Mussoliniho vlády, zůstávají prozatím mimo hlavní proud zájmu, obzvláště pokud se týká vztahů se státy pro Itálii menšího významu. Moje rigorózní práce má proto přispět k poznání zahraniční politiky Itálie ve zmiňovaném období. Mým cílem bylo prozkoumat vazby, které poutaly Itálii a Československou republiku v prvních třech letech od nástupu Mussoliniho k moci, tj. od října 1922 do října 1925.

This rigorous thesis deals with the issue of political and diplomatical relationship between Czechoslovakia and Italy during 3 years from the March on Rome in 1922, by which Mussolini's National Fascist Party came to power in Italy until the Locarno Conference in 1925. The aim is to analyse the factors influencing relations between these two countries in the respective period. My work does not focus on bilateral associations solely, relations between the two countries are to be scrutinized within the frame of broader contingencies of the development in Europe in the twenties of the 201 h century, primarily under the angle of the active politics of both countries Czechoslovakia and Italy in the Central-European space. I have been looking for common and contradictive phenomenons ofboth nations on the background of the European events of that time.