Paměť technických obrazů: Mediální praxe deníkových filmů Jonase Mekase

Abstract

Jonas Mekas connects in his work amateur mode of filming with professional motivations of experimental filmmaker. His film style is based on the aesthetics of home movies and he turns attention to his own personal, individual experience. He and the other filmmakers of The New American Cinema wrested film from the classical studio mode of production, established a new distributional circuit of the independent cinema and founded institutions dedicated to archive and study avantgarde and experimental cinema. The main objective of this thesis is to describe, how home movies came into use as a formal medium of communication for independent filmmakers in New York in the fifties and sixties. This thesis focuses mainly on the work of Lithuanian experimental filmmaker, poet, film critic and organiser Jonas Mekas. The main interest is in, how Mekas removes home movies from their original context and how are home movies perceived beyond their primary context in general. Therefore I define according to Roger Odin signs and functions of home movies in terms of the family institution. I specify various fields of cinema, which Mekas merges in his work. I study strategies, which are used to process home movies in a detailed analysis of Mekas's film As I Was Moving Ahead Occasionally I Saw Brief Glimpses of Beauty...

Jonas Mekas propojuje ve svém díle amatérský modus natáčení s profesionálními ambicemi experimentálního filmaře, zakládá svůj filmový styl na estetice rodinných filmů a obrací pozornost ke své osobní, individuální zkušenosti. S ostatními filmaři New American Cinema tím vytrhává film z klasického studiového systému produkce, společně s nimi zakládá nový distribuční okruh nezávislé kinematografie a instituce zabývající se archivací či studiem avantgardního a experimentálního filmu. Cílem této bakalářské práce je ukázat, jakým způsobem se rodinné filmy stávají formálním a komunikačním prostředkem nezávislých filmařů v New Yorku v 50. a 60. letech. Toho si všímám především v díle litevského experimentálního filmaře, básníka, kritika a organizátora Jonase Mekase. Zajímá mě, jakým způsobem jeho projekty vytrhují rodinné záběry z jejich původního kontextu, a s čím je obecně vnímání rodinných obrazů mimo jejich kontext spjaté. Z toho důvodu definuji v návaznosti na Rogera Odina znaky a funkce rodinných filmů v rámci rodinné instituce a specifika různých kinematografických prostorů, které Mekas svým dílem propojuje. Strategie využití estetiky rodinných filmů pak sleduji v detailnější analýze Mekasova filmu As I Was Moving Ahead Occasionally I Saw Brief Glimpses of Beauty (2000), ve které se zabývám nejenom...