Výběr písní k progresivnímu systému intonačních prvků v hudební výchově na 1. stupni ZŠ
Selection of Songs to Progressiv System of Information Elements in Primary Music Education
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/12427Identifikátory
SIS: 52020
Kolekce
- Kvalifikační práce [19158]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Jenčková, Eva
Fakulta / součást
Pedagogická fakulta
Obor
Učitelství pro 1. stupeň základní školy
Katedra / ústav / klinika
Katedra hudební výchovy
Datum obhajoby
16. 1. 2008
Nakladatel
Univerzita Karlova, Pedagogická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Velmi dobře
V našem hudebním systému se děti učí pěveckému projevu trojí cestou. Nápodobou slyšeného neboli vokální imitací, vokální intonací a vokální improvizací neboli tvořivostí. Často se však ve školní praxi dochází záměně vokální imitace za vokální intonaci, proto je třeba přesně tyto dva termíny definovat, aby nebylo možné je zaměňovat. Vokální imitací nazýváme pěvecké projevy, které vznikají opakováním sluchem vnímaných hudebních útvarů: melodií, témat, motivů, úryvků písní apod.. Při nácviku se snažíme na základě sluchových vjemů napodobit tyto poslouchané útvary co nejpřesněji. Nápodobou slyšeného nedochází hlubší analýze hudebně výrazových prostředků. Nedochází uvědomělým operacím s hudebními představami ani výraznějšímu rozvoji hudební paměti. Vokální intonace je vlastně převod notového zápisu melodie do její odpovídající zvukové podoby za pomoci hlasového orgánu. Na rozdíl od imitace, kde hudební podněty zpracovává sluch, jsou u intonace hlavními hudebními podněty noty, které jsou zpracovávány zrakem. Jak jsem již uvedla imitace není pro dítě tak přínosná, tudíž by měla být pouze jakýmsi předstupněm intonace. Imitačně bychom měli učit ty písně, které jsou pro děti příliš obtížné nebo ty, na jejichž intonační zvládnutí dítě nemá dostatečné znalosti, což se v průběhu školní docházky samozřejmě mění. Výuku...
V našem hudebním systému se děti učí pěveckému projevu trojí cestou. Nápodobou slyšeného neboli vokální imitací, vokální intonací a vokální improvizací neboli tvořivostí. Často se však ve školní praxi dochází záměně vokální imitace za vokální intonaci, proto je třeba přesně tyto dva termíny definovat, aby nebylo možné je zaměňovat. Vokální imitací nazýváme pěvecké projevy, které vznikají opakováním sluchem vnímaných hudebních útvarů: melodií, témat, motivů, úryvků písní apod.. Při nácviku se snažíme na základě sluchových vjemů napodobit tyto poslouchané útvary co nejpřesněji. Nápodobou slyšeného nedochází hlubší analýze hudebně výrazových prostředků. Nedochází uvědomělým operacím s hudebními představami ani výraznějšímu rozvoji hudební paměti. Vokální intonace je vlastně převod notového zápisu melodie do její odpovídající zvukové podoby za pomoci hlasového orgánu. Na rozdíl od imitace, kde hudební podněty zpracovává sluch, jsou u intonace hlavními hudebními podněty noty, které jsou zpracovávány zrakem. Jak jsem již uvedla imitace není pro dítě tak přínosná, tudíž by měla být pouze jakýmsi předstupněm intonace. Imitačně bychom měli učit ty písně, které jsou pro děti příliš obtížné nebo ty, na jejichž intonační zvládnutí dítě nemá dostatečné znalosti, což se v průběhu školní docházky samozřejmě mění. Výuku...