Soukromá válka Huga Vavrečky. Mikrohistorie z rozhraní soudobých dějin (1945-1952)

Abstract

The dissertation focuses on the microhistorical analysis of the last years of the life of Hugo Vavrečka (1880-1952), technician, journalist, economist, diplomat and sales director of the Baťa company. The theoretical and methodological part elaborates on the epistemological differences between biographical and microhistorical research, after which attention is paid especially to the possibilities of microhistorical research in the field of contemporary history. The methodology of clues (Carlo Ginzburg) and the researcher's own positionality follow, while the sources used are presented. The interpretative part briefly summarizes the basic outlines of Hugo Vavrečka's life before 1944, after which the main research focus is put on his actions from autumn 1944 to his death in August 1952. Thesis analyses Vavrečka's post-war life, his own attitude to the personal and socio- political situation, to its changes, trying to name the approaches and individual motivations or beliefs with which he chose them. Last but not least, the work also focuses on the broader context of his family and friends, as well as on at least partially exposing the steps of his post-war opponents, who largely led him into this uneasy situation.

Práce představuje mikrohistorickou analýzu posledních let života Huga Vavrečky (1880- 1952), technika, novináře, národohospodáře, diplomata a obchodního ředitele firmy Baťa. Teoreticko-metodologická část rozpracovává epistemologické rozdíly biografického a mikrohistorického výzkumu, načež je věnována pozornost především možnostem mikrohistorického bádání v oblasti soudobých dějin. Tamtéž je rozepsána metodologie náznaků či stop (Carlo Ginzburg), definováno vlastní postavení výzkumnice a představeny použité prameny. Výkladová část nejprve stručně shrnuje základní obrysy života Huga Vavrečky před zkoumaným obdobím do roku 1944, načež přistupuje k výzkumu strategií jeho jednání od podzimu 1944 do jeho smrti v srpnu 1952. Zaměřuje se přitom především na Vavrečkovy poválečné osudy, jeho vlastní postoj k nastalé situaci osobní i politicko- společenské, k jejím proměnám, přičemž se snaží pojmenovat přístupy a individuální motivace či přesvědčení, s nimiž tyto cesty volil. V neposlední řadě se práce zaměřuje též na širší kontext jeho rodiny a přátel, jakož i na alespoň částečné rozkrytí kroků jeho poválečných protivníků, kteří ho do nesnadné situace z velké části dovedli.