Charakteristika současné aragonštiny

Abstract

Jazykový útvar je v sociolingvistice více než vhodný termín, v současné době hojně využívaný. Tímto výstižným a zároveň neutrálním termínem totiž můžeme označit jakýkoliv jazykový útvar z glotologického hlediska (tedy jako systém sloužící ke komunikaci svých uživatelů) i sociolingvistického hlediska (bez ohledu na politiku, kodifikaci, prestiž), čímž se vyhneme tolik rozporuplnému sociolingvistickému zařazení "dialekt" nebo "jazyk".

After reading the chapters 4. "Charakteristika spisovné normy současné aragonštiny v konfrontaci se španělštinou" and 5 "Vztah spisovné normy k živým dialektům" and have a respect to chapter 3. "Historické východisko", we can confirm that the Aragonese, neither its dialects, are not, even cannot be, dialects of Spanish. Having a respect to the chapter 2.1. "Aragonština - dialekt kastilštiny?" we see that in the past, and today as well, there are many philologists who think that the Aragonese is one of the dialects of Spanish. We can observe in the chapter 5. "Vztah spisovné normy k živým dialektům" that the Aragonese has important properties which are very diferent from the Spanish and which make both languages unintelligibles. This signifies that the Aragonese cannot be a dialect of the Spanish. Many of the interdialects of the Aragonese have passed throught a strong castelanization (there are habitual spanish vocabulary in the interdialect of ansotano), but it doesn't mean that they are dialects of the Spanish, because predominate in it qualities own to the aragonese vocalic, consonantic, morphological and lexical evolution. In that chapter is where I tried to sketch the most important differences, such as the article, verbs, word-order etc. Even its sociolinguistic inferiority respect to the Spanisch...