Esej o entuziasmu - politická kritika entuziastické estetiky

Abstract

Cílem této diplomové práce je kriticky vypracovat pojem entuziasmu v jeho estetických souvislostech a ukázat na jeho přetrvávající vliv v současné estetice, především v díle Jean-Françoise Lyotarda. Entuziastická estetika vysvětluje estetickou zkušenost jako silný smyslový prožitek, který nepřipouští participaci intelektu. Síla prožitku je důkazem nelidského zdroje zkušenosti; zdroje, který transcenduje možnosti lidského myšlení, ať už je nazýván Bohem, Jiným, Věcí či Hmotou. Jelikož se subjekt ocitá v pasivní roli nevědomého příjemce této síly, nemůže se ani nijak aktivně podílet na estetické recepci. Takové pojetí estetické zkušenosti však je především politicky velice nebezpečné, protože subjekt se při estetickém prožitku vzdává plně síle, jejíž zdroj nemůže nahlédnout, ve víře, že smyslová extáze, kterou o sobě tato síla dává vědět, je důkazem jejího "božského" původu.

The aim of this thesis is to critically examine the notion of enthusiasm as an aesthetic concept and to prove its persisting impact on contemporary aesthetic theory, especially on the work of Jean-François Lyotard. Enthusiastic aesthetics explains aesthetic experience as a strong sensuous experience, which admits of no intellectual participation. The power of the experience is the proof of its non-human source; a source that transcends the scope of human understanding, whether it be called God, the Other, the Thing, or Matter. Because of his/her passive role of an unconscious recipient of this power, the subject cannot actively participate in the actual aesthetic reception. Such a treatment of the aesthetic experience is perilous (especially from a political point of view) because the subject completely succumbs to a power the source of which he/she cannot grasp, hoping that the sensuous ecstasy, which is the symptom of that power, is a proof of its "divine" origin.