Problém vztahu části a celku u Christiana Ehrenfelse a Edmunda Husserla

Abstract

Cílem této práce bylo předznačit prostor vyhrazený motivům, kvůli nimž se na konci 19. století zčistajasna vynořila řada koncepcí tvarových kvalit,figurálních momentů,fundovaných obsahů či jak jinak jejich autoři nazývali věc, o níž nám zde šlo. Filosofie, jejíž "střední proud" tenkrát často nevěděl, nemá-li být spíše pojmově uvědomělejší fyziologií a/nebo psychologií, pomáhala v těchto a podobných koncepcích nenápadně připravovat půdu explozi tvarových a strukturálních motivů v obecně humanitních směrech 20. století. Zkoumání této půdy by bylo jistě věcně zajímavé, provedeno bylo zatím jen v částech. 144 V úvahu by jistě přicházely i jiné dobové proudy - herbartovská psychologie, neokantovství, voluntarismus či ruský symbolismus, popř. marxismus nebo pomalu se regenerující zájem o Hegela. Všechny tyto směry přinesly množství implicitních úvah o "strukturách" a jejich vývoji.