Albert Camus. Umělcovo hledání autonomního životního postoje

Abstract

Ve své diplomové práci se zabývám strukturou myšlení Alberta Camuse. Především je zapotřebí zdůraznit, že jeho myšlení má svůj vývoj. Počíná se v kritice a odmítnutí celkových smyslů a v přijetí pravdy absurdna. Zde člověk znovu získává svobodu. Toto je však pouhé, byť nutné východisko k dalším Camusovým úvahám. Člověk zjišťuje, že nejenom on je nadán svobodou, ale že je třeba respektovat i svobodný život druhých lidí. A tak hodnota lidského života je chápana jako východisko z nihilismu. Na základě lidské solidarity se Camus snaží obnovit morálku. Znovu dává smysl vědomí odpovědnosti a viny. Zůstává však otázka, jak skloubit svobodu jedince a spravedlnost pro všechny. Odpovědí jsou úvahy, které si Camus zaznamenává na konci života a které se týkají určitých mezí, jež jsou člověku dány a určité míry, která musí být lidským záležitostem vlastní. Avšak ani tyto úvahy nejsou pro Camuse konečné a mezi jednotlivými aforismy, které se týkají zachovávání míry, nalezneme aforismy, ve kterých se Camus vyslovuje k nezbytnosti překračování té samé míry.

My graduation theses deals with the structure of Albert Camus' thought. It is important to emphasize the progresion in his thought. It begins as a criticism of the absolute meaning and as an acceptance of the truth of absurd. There lies the resource of the new human freedom. Yet this Camus' first position is to be seen just as the starting point for his long thinker's journey. It continues subsequently. Man learns that other people due to the fact of their lives have the same ability of freedom as he has. The life begins to play the role of the most important worth and it helps Camus to escape from the trap of nihilism. On the basis of human felowship Camus tries to restore the morality. He reveals the meaning of responsibility and guilt. However, there is one problem rest. Is it possible to cohere the individual freedom and the justice for everyone? Camus' responds come at the end of his life. They refer to the certain limits and certain measure that are essential for human beings. But these thoughts can not be considered as the final Camus' standpoint. In his inheritance there are some aphorisms describing the importance of passing the human limits over.