Autofiktionale und diaristische Erzählweisen in Peter Handkes Kurzprosa

Abstract

V práci jsme se pokusili popsat krátké prózy Petera Handka: Das Gewicht der Welt (1977), Die Geschichte des Bleistifts (1982), Versuch über die Müdigkeit (1990), Versuch über die Jukebox (1990), Versuch über den geglückten Tag (1991) a Nachmittag eines Schriftstellers (1987). V textech se setkáváme s deníkovými záznamy ("Gewicht" a "Geschichte") a s méně či více souvisle vyprávěným příběhem ("Versuche" a "Nachmittag"). Autobiografii jako žánr nelze přesně ohraničit od příbuzných žánrů, jako jsou např. deníky a memoáry - liší se od sebe většinou některým z příznaků. Naopak lze říct, ze všechny zmíněné texty obsahují autobiografické momenty, ačkoliv se od sebe formálně liší. Ve vyprávění se uplatňuje jak první, tak třetí osoba singuláru, a některé deníkové záznamy působí, jako by v nich subjekt chyběl úplně. Handkovy knihy nejsou autobiografie typu: Vzpomínám si, Tenkrát atd. (ačkoliv i to v nich v určité formě nacházíme). Jedná se spíše o autobiografie spisovatele, které obsahují mnoho poznámek, myšlenek a reflexí, které to, co zažil, promýšlejí spolu s jazykem, tj. vždy přemýšlejí, jak zážitek vyjádřit slovy. Texty je možné označit jako autobiografie z toho důvodu, že na jevišti textu potkáváme hrdinu já, které je navíc píšícím já, spisovatelem. Do centra se tak dostává problém 86 subjektivity, která se...

This work deals with short prose by Peter Handke: Das Gewicht der Welt (1977), Die Geschichte des Bleistifts (1982), Versuch über die Müdigkeit (1990), Versuch über die Jukebox (1990), Versuch über den geglückten Tag (1991) and Nachmittag eines Schriftstellers (1987). In the texts we meet with diary records (Gewicht and Geschichte) and more or less continuously narrated story (Versuche und Nachmittag). Autobiography as a genre cannot be clearly defined from relating genres such as diaries or memoirs - they usually differ by some signs. On the other hand, it can be said that all texts mentioned above contain autobiographical moments eventhough they vary formally. In the narration both the first and 87 the third person singular is used and some diary records make an impression as if the subject was missing entirely. Handke's books are not autobiographies of a type: I remember, In those days (though these can be also found in a particular form). They rather represent autobiographies of the author which contain a number of notes, ideas and reflections considering his life together with language, meaning they always think how to express the experience in words. The texts can be considered as autobiographies because in the stage of the text the hero I is met, who, moreover, is the writer, writing in I. In the...