Vývoj středověké sakrální architektury v severních Čechách

Abstract

Studium středověkých kostelů jsem opřela o tři časově a spádově odlišná území. Nejstarší území představuje část sondy od Roudnice k Úštěku s orientací na labskou nížinu s blízkými centry Mělníkem, Roudnicí a Litoměřicemi. Od jihozápadní hranice okresu Česká Lípa se mění jak charakter krajiny, tak doba osídlení i orientace. Severozápadněji položené území sondy kolonizoval sklonek 13. století a celá první polovina století čtrnáctého. Území se obrací jednak k Polabí na Litoměřicko a Mělnicko, jednak do Pojizeří na Mladoboleslavsko. Osídlené území končí pod Lužickými horami a Ještědským hřebenem. Ten spolu s Jizerskými horami odděluje třetí území kolem Frýdlantu, osídlované asi od poloviny 13. století. Frýdlantsko se vždy orientovalo na Žitavsko a na severozápadní Slezsko. Při studiu uvedených oblastí, severozápadního Slezska, které vymezuJ1 jeleniogorskym, legnickym a walbrzyskym vojvodstvím, a Žitavska, dnes jihovýchodního území spolkové země Sasko, ohraničeného na západní straně Sprévou, vycházím pouze z dostupné literatury, která v příslušných územních celcích sakrální stavby třídí do dispozičních typů. Podrobné studium literatury o jednotlivých sakrálních stavbách v dané oblasti, jejich komparace, následné vyhodnocení a zařazení do typových tříd přesahuje rámec předkládané práce. Vysloveným požadavkům však...