Československý exil a holocaust: Arnošt Frischer, člen československé Státní rady v Londýně a jeho činnost na pomoc Židům v okupované Evropě

Abstract

Holocaust je právem považován za jednu z největších katastrof, které lidstvo ve dvacátém století zažilo. Během pouhých šesti let bylo systematicky vyvražděno téměř šest milionů civilních osob, jejichž jedinou vinou bylo, že z hlediska zvrácených rasových zákonů byly považovány za Židy, tedy za méněcenné. Během desetiletí následujících po válce se vžilo mylné klišé, že za války neexistoval židovský odboj. Židé se dle této teorie nebránili konečnému řešení a někteří autoři zašli až tak daleko, že chování Židů přirovnávali k "ovcím jdoucím na porážku." 1 Skutečnost byla jiná. Židovský odboj existoval a můžeme jej dle prostého klíče rozdělit na dvě skupiny, a to na vnitřní (domácí) a zahraniční. Prvním, mezi jehož vrcholy patřily heroická povstání varšavských či białystockých mučedníků, se zde zabývat nebudeme. Zaměříme se na druhou skupinu, a v ní převážně na činnost jediného židovského člena československé Státní rady v Londýně - exilového parlamentu - Ing. Arnošta Frischera. Zahraniční židovský odboj měl podobně jako nežidovský v podstatě dvě formy: vojenskou a politickou. Českoslovenští Židé tvořili velké procento v řadách československé zahraniční armády v Sovětském svazu, Velké Británii i na Blízkém východě.2 Z hlediska politického odboje můžeme taktéž zmínit více činovníků, hlásících se k židovským...