Temporalita vnímání u Edmunda Husserla

Abstract

The topic of my thesis is temporality of perception in Edmund Husserl. Its aim is to explain accurately and clearly Husserl's conception of temporality of perception. In terms of Husserl's phenomenology by temporality of perception is meant temporal constitution of perception and the perceived. Interpretation is based on set of lectures Ding und Raum (1907) and Vorlesungen zur Phanomenologie des inneren Zeitbewusstseins (1905). Fundamental thematic field can be marked out as follows: springing of the now in absolute flow of consciousness, its retention in time-consciuosness (temporal field as a continuum of past, present and future), within this continuum constituted immanent unities endowed with temporal duration, consciousness of identity constituted in spontaneity of consciousness as the fundamental basis for intentional relation toward an objectivity defined as identity in manifold of appearances. Within the interpretation of Husserl's conception of temporality of perception opens up a possibility of radicalization of motive of springing of the now of absolute flow of consciousness, that carries in itself time continuum, leading to the radical immanence of constitution in the springing of the now.

Tématem práce je temporalita vnímání u Edmunda Husserla. Jejím cílem je vyložit přesně a přehledně Husserlovo pojetí temporality vnímání. Temporalitou vnímání je v rámci Husserlovy fenomenologie míněna časová konstituce vnímání a vnímaného. Výklad vychází ze souboru přednášek Ding und Raum (1907) a z Vorlesungen zur Phänomenologie des inneren Zeitbewusstseins (1905). Základním tematickým okruhem je nastávání Teď v absolutním toku vědomí, jeho podržení ve vědomí časové kontinuity (retence, protence), v kontinuitě trvající imanentní jednoty a spontaneitou vědomí utvářené vědomí identity v mnohosti znázornění jako základ intencionálního vztahování se k předmětnosti. V rámci výkladu Husserlova pojetí temporality vnímání se ukazuje možnost radikalizace motivu nastávání Teď absolutního toku vědomí, které v sobě nese časovou kontinuitu, vedoucí k důsledné imanenci konstituce v nastávání Teď.