Militarizace japonského venkova v meziválečné době

Abstract

Vývoj Japonska do podoby moderního státu v období Meidži (~iá, 1868 1912) je v novodobých dějinách z celosvětového hlediska bezprecedentním procesem přechodu od izolovaného, feudálního státu k emancipovanému a sebevědomému subjektu v oblasti Dálného východu, procesem, který trval jen několik málo desetiletí. Překotná modernizace v režii nových politických vůdců země probíhala zejména na základě napodobování a přejímání západních vzorů v nejširším spektru oblastí. Takovouto (často i nekritickou) absorpcí hodnot a modelů vyspělých mimoasijských států se nové vládě sice relativné úspěšně podařilo pozvednout úroveň Japonska do respektované pozice na mezinárodním poli, čímž byl zajištěn primární cíl, totiž zachování nezávislosti země, avšak tento proces měl i důsledky vedoucí k expanzivním tendencím, zahraničním konfliktům a - přirozeně - ke zbrojení a militarizaci obyvatelstva z důvodů příprav na potenciální válečný střet velkého rozsahu. Nástup militarismu v Japonsku od počátku období Meidži až po vstup Japonska do druhé světové války je předmětem mnoha historických studií. Avšak většina autorů popisujících tento sled událostí, který vedl k tragickým závěrům, přistupuje k problému v omezené perspektivě, z pozice přesvědčení, že oficiální vládní a armádní kruhy si v tomto procesu počínaly víceméně nezávisle....