| uk.abstract.cs | Předkládaná habilitační práce je studií o základech Aristotelovy etiky. Tématem je tzv. ergon argument či argument o lidském díle, který se poprvé objevuje v Platónových dialozích, konkrétně v závěru první knihy Ústavy. Aristotelés tento argument představuje ve třech spisech věnovaných etice: Protreptiku, Eudémově Etice a Nikomachově Etice. Navzdory Aristotelově tvrdé kritice Platónovy koncepce etiky se zdá, že Aristotelés tento argument přejal od svého učitele včetně obdobné role, kterou tento argument hraje v postupném výkladu normativní etické teorie. Velmi stručně řečeno, podle tohoto argumentu má lidská bytost své ergon, dílo, a lidské dobro spočívá v dobrém konání či provádění tohoto díla.
První ucelenou verzi argumentu o lidském díle nacházíme v první knize Platónovy Ústavy. Tento argument slouží k (a) výkladu pojmu ctnosti a (b) poskytuje základy pro následující argumentaci, že spravedlivý život je ve všech relevantních ohledech lepší než život nespravedlivý. Koncept „díla“ (ergon) je zde chápán jako to, co daná věc dělá jako jediná nebo nejlépe ze všech.
Aristotelés užívá argument o lidském díle poprvé ve spise Protreptikos, který představuje jeho obhajobu teoretické filosofie. Dobře vykonávané dílo (ergon), tj. dílo, které je doprovázeno ctností, je chápáno jako dobro dané entity. Aristotelés argumentuje, že lidské dílo doprovázené ctností je „pravda“ (ἀλήθεια), resp. býti pravdivý, což je aktivita rozumnosti (φρόνησις) doprovázená věděním (ἐπιστήμη), které je zde chápána jako ctnost. Argument je představen velmi komplikovaně a komplexita argumentace jeho přesvědčivost dosti snižuje.
Problémy spojené s komplexitou argumentu o lidském díle v Protreptiku jsou podle mne identifikovány v Eudémově Etice. Tato verze argumentu o lidském díle navrhuje několikerá zjednodušení: dílo dané entity je výslovně identifikováno s dílem relevantní ctnosti; za druhé, Aristotelés zde argumentuje, že dílo a cíl či účel dané entity jsou jedno a to samé. Aristotelés tedy v tomto spise výslovně redukuje komplexitu celé argumentace.
V Nikomachově Etice podle mne nacházíme rétoricky velmi vypracovanou verzi argumentu o lidském díle, která slouží jako přechod od formálního vymezení konceptu „dobra“ k výkladu normativní etiky, tj. k substanciálnímu výkladu o lidském dobru. Z této verze argumentu o lidském díle je dobře zřejmé, jak Aristotelés svoji etiku opírá jak o metafyzické koncepty na straně jedné, tak o závěry své vědy o živých entitách.
Argument o lidském díle sám o sobě neposkytuje řešení pro současnou diskusi mezi tzv. exklusivistickým a inklusivistickým čtením Nikomachovy Etiky. Podle exclusivistického čtení je cílem lidského života kontemplace, teoretická rozumová aktivita (θεωρία), naopak inklusivistické čtení tvrdí, že cíl lidského života je komplexní a zahrnuje i tzv. mravní či praktické ctnosti a s nimi spojené aktivity. Výše uvedené interpretace argumentu o lidském díle mi umožňují odstranit některé problémy v rámci této současné diskuse a zároveň na těchto interpretacích mohu založit nový výklad etického aspektu vztahu mezi teoretickým rozumem na straně jedné a praktickou stránkou lidské přirozenosti. V závěru své habilitační práce tak ukazuji, že Aristotelés rozlišuje mezi cílem lidského života, blažeností, jakožto čistě teoretickou rozumovou aktivitou, a blaženým lidským životem. Blaženost jakožto θεωρία je exklusivistický koncept. Naopak šťastný život zahrnuje tzv. mravní ctnosti a odpovídající činnosti. | cs |
