| uk.abstract.cs | Habilitační práce mapuje urbanistické a architektonické proměny historického centra Prahy v letech 1830-1970, kdy se historické souměstí měnilo na nejprve velkoměsto a následně i na metropoli samostatného státu. Oba vytyčené časové póly jsou pro dějiny města klíčové: jestliže 30. léta 19. století přinášejí první urbanistické zásahy, jimiž se začíná proměna Prahy
ve velkoměsto, počátek 70. let naopak znamená vyhlášení Pražské památkové rezervace (1971), které tuto bouřlivou proměnu završilo uznáním památkových hodnot celého historického souměstí. Práce je koncentrována na osudy centra v rozsahu původních historických měst (Staré Město s Josefovem, Nové Město s Vyšehradem, Malá Strana a Hradčany s Pražským
Hradem). Jeho proměny lze s odstupem nahlížet různě, neboť různé byly i pohledy a názory jejich aktérů. Ústřední linii představují dějiny „zrození metropole“, tedy sledování proměn malebného, avšak politicky periferního města v sebevědomé centrum země a následně i státu. Součástí této linky je zejména regulace a rozšiřování města, výstavba veřejných budov, budování dopravní infrastruktury i proměny chápání toho, jaké má vlastně „moderní“ město být. Jiný pohled, jenž se rodí v opozici vůči těmto razantním změnám, je pohled památkový, který si je s každou další ztrátou čím dál více vědom nenahraditelnosti historického města a jeho unikátních kvalit. Vedle toho se rozvíjí linie moderní architektury, která se s tou památkovou na počátku 20. století zvláštním způsobem protne, aby se od ní následně s rozvojem avantgardních tendencí opět výrazně odpoutala. Neméně důležité je sledování proměn role a ambicí města v kontextu reprezentace královského města, meziválečného československého státu, německého protektorátu, obnovené republiky, stalinistického režimu i rozvolněného období „tání“ 60. let.
Všechny tyto úhly pohledu se práce snaží zachytit a pokud možno co nejlépe zprostředkovat. Hlavní osou textu je zápas o historické město, v němž se tendence různě střetávaly a tříbily. Bylo-li to možné, dostávají v textu slovo přímo aktéři jednotlivých diskusí a bojů: jejich prostřednictvím lze nejlépe pochopit nejen rozdíly, ale i styčné body a generační souvislosti,
které se s odstupem let ukazují mnohem významnější, než by se z klipovitého střídání architektonických stylů i politických režimů mohlo na první pohled zdát. | cs |
