Rozlišení hvězdných povrchů dvojitými gravitačními mikročočkami
Resolving stellar surfaces with binary gravitational microlensing
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/15252Identifikátory
SIS: 45668
Kolekce
- Kvalifikační práce [11244]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Dovčiak, Michal
Fakulta / součást
Matematicko-fyzikální fakulta
Obor
Teoretická fyzika
Katedra / ústav / klinika
Ústav teoretické fyziky
Datum obhajoby
14. 5. 2008
Nakladatel
Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Dvojité gravitační mikročočky umožňují efektivně zkoumat rozložení intenzity záření na povrchu hvězd. V této práci zkoumáme citlivost míst v geometrii čočky na efekty spojené s plošným zdrojem. Identikovali jsme dříve neznámé citlivé oblasti mezi protilehlými hroty dvou kaustických křivek. Zjistili jsme, že pravděpodobnost detekce efektu plošného zdroje může být až dvakrát vyšší než pravděpodobnost přechodu kaustické křivky. Studovali jsme vliv okrajového ztemnění a porovnali dvě třídy jeho modelů. U spektrálních změn zdroje jsme popsali základní efekty a srovnali je s podobnými jevy popsanými u jednoduchých čoček dříve. Ověřovali jsme také platnost aproximace lineárního záhybu a nalezli jsme neshodu s přesnými výpočty i v případech příznivých pro aproximaci.
Binary gravitational microlensing has demonstrated excellent prospects for studying the surface brightness distribution of stars. In this work we study the extended-source eects that aect the amplication of the source ux. We identify regions in the geometry that are sensitive to the extended source and nd previously unknown areas between facing cusps of multi-part caustics. We nd out that the probability of detecting the extended-source eect can be as much as two times higher than the probability of observing pure caustic crossing. We explore the chromaticity of binary microlensing and compare two classes of models of limb darkening. We describe spectral changes during binary microlensing and compare their amplitude to the point-lens case. Finally, we investigate the linear fold approximation and nd signicant residuals even in cases favorable for the method.