| uk.abstract.cs | Předkládaná práce je komentovaný překlad devíti autobiografických knih Augustinových Vyznání (Confessiones), jednoho z nejčtenějších a nejpřekládanějších textů, které se z antiky dochovaly. Toto dílo stále fascinuje čtenáře bezprecedentní mírou sebeodhalení autora, jež nemá v žádném jiném antickém spise obdoby. Augustinova Vyznání patří zároveň k dílům, která vyvolávají celou řadu otazníků. Čtenář, jenž se nechá unést autobiografickými pasážemi, snadno zapomene, že se jedná o komplikované filozofické a teologické pojednání, které nelze pochopit bez hlubší znalosti intelektuálního kontextu, v němž vzniklo. Nejvíc zarážející je podivná symbióza vyprávění epizod z autorova osobního života a filozoficko-exegetických úvah o nejrůznějších odtažitých otázkách, ať už je to fungování paměti, teorie času nebo výklad stvoření v knize Genesis. Tato disparátnost, patrná zejména v odlišném tónu prvních devíti a zbývajících čtyř knih Vyznání, probouzí v moderním čtenáři nejistotu, s jakým žánrem má vlastně co do činění a v jakém kódu má Augustinovo dílo číst. Jedná se o autobiografii s jakýmsi filozoficko-teologickým dodatkem, nebo naopak o filozoficko-exegetický traktát s nečekaně dlouhou autobiografickou předmluvou? Na tyto otázky se snaží autor překladu odpovědět na základě nejnovější sekundární literatury v úvodní studii, v níž se postupně zabývá problémem inkonzistentnosti Augustinových Vyznání, otázkou jejich žánrového zařazení, způsobem využití autobiografických prvků, specifikami konfesionálního diskurzu a potencionálním publikem, jemuž bylo toto dílo adresováno. Hlavní význam samotného překladu díla, jež bylo do češtiny převedeno od 19. století celkem čtyřikrát (nejnověji v roce 2015), spočívá v tom, že jde o první českou verzi tohoto textu s detailním komentářem, který se prostřednictvím bohatého poznámkového aparátu vysvětlujícího širší souvislosti Augustinova učení i doby jeho působení snaží čtenáři usnadnit pochopení tohoto složitého a mnohovrstevného díla. | cs |
