| uk.abstract.cs | V západní civilizaci je přístup k vysoce odborné a na vědeckých poznatcích postavené zdravotní péči součástí moderního životního stylu a oporou sociálního státu. Výsadní postavení vědecké biomedicíny jako jediné správné medicíny vnímáme jako samozřejmé, ale sociologicky nahlíženo je výsledkem civilizačních procesů v oblasti péče o zdraví. Moderní medicína dnes neznamená jen moderní způsob léčení, ale široký kulturně dominantní přístup k problematice poruch těla, který disponuje nejen způsoby vlastní legitimizace a obhajoby, ale i snahou o monopolizaci pouze určitých léčebných praktik provozovaných pouze profesionály v oblasti lékařství. Lékařská profese je vysoce autonomní a rozhoduje o tom, co je považováno za přípustné a nepřípustné a má vysoký společenský kredit pro určování pravidel. Diverzifikace názorů v celé řadě oblastí a zpochybnění expertství je součástí kritiky moderny a znakem pozdně moderní heterogenity, jež se prosazuje i v oblasti péče o zdraví. Etické, ekonomické i ekologické důsledky, jež moderní medicína vedle všeobecného prospěchu plodí, jsou dostatečnými důvody pro to, abychom zkoumali a kriticky posuzovali nové možnosti zdravotní péče. Objevuje se pluralita přístupů, jež rovněž usilují o legitimitu a mají podporu ze strany uživatelů a někdy i provozovatelů z řad lékařů. Oblast zdraví je chápána jako oblast výsostného soukromí, v němž je osobám přiznáno plné právo na sebeurčení.
Komplementární a alternativní (neboli nekonvenční) medicína představuje širokou směsici různorodých diagnostických a léčebných směrů odlišného historického, kulturního a geografického původu. Představuje opozici především v tom, že oproti vědecké medicíně přisuzuje duchovním a emocionálním prvkům v nástupu onemocnění často primární význam a zdůrazňuje aktivní přístup nemocného k pochopení zdravotních potíží a jejich zvládání. Nemoc chápe jako osobní a individuální součást životního příběhu. Ve všech západních zemích se zvedl zájem o nekonvenční medicínu, i když je nadále plně využívána vědecká medicína. Nejčastěji se jedná o doplnění léčby nebo o prevenci a podporu zdraví, ale přibývá i těch, u nichž je využíváni alternativní medicíny součástí širšího postoje a postmoderního životního způsobu. Přibývá lékařů a zdravotníků, kteří se v komplementární a alternativní medicíně vzdělávají.
Monografie Alternativní medicína v České republice popisuje sociologické souvislosti fenoménu alternativní medicíny a blíže se věnuje homeopatii, čínské medicíně a léčitelství v českém prostředí. Klade si otázky po motivaci pacientů, kteří se i v současné době technologických zázraků zajímají o způsoby léčení, jež se opírají o starodávnou tradici nebo vycházejí ze zcela odlišných principů, ale také lékařů, kteří se v homeopatii nebo čínské medicíně stále vzdělávají. Studie se ve svých závěrech opírá o bohatá výzkumná data.
Studie předkládá problém paralelnosti vědecké a alternativní medicíny a nastiňuje složitou problematiku regulace alternativních metod a jejich případné a parciální integrace do integrativně vybudovaného modelu zdravotní péče, který se opírá o celostní přístup k nemoci, potřeby a motivaci pacientů, je ekologicky citlivý a finančně udržitelný.
Sociologický přístup k alternativní medicíně se nesnaží předem hodnotit, ale naopak promýšlí složitá zákulisí moderní i alternativní medicíny, zvažuje ekonomické motivy i symbolickou převahu vědy a vědeckého důkazu. Vychází zejména z pozorování sociální reality, v níž dnes fenomén alternativní medicína nepochybně široce existuje. Tato publikace usilovala rozebrat v teoretické části současný stav poznání a v empirické části popsat situaci tří vybraných směrů v českém prostředí. | cs |
