Francouzská nemoc v konsiliární literatuře v 16. století

Abstract

Konsilia tvořila důležitou součást středověké i raně novověké odborné lékařské literatury. Literární konsilium obsahovalo písemné vylíčení jednoho konkrétního případu pacienta, jeho stavu a nemoci a radu na léčebný postup, kde lékař v souladu s dobovým diskurzem rozebral příznaky, určil diagnózu i prognózu a doporučil přesnou farmakologickou léčbu i případné technické zákroky (venesekci apod.) Konsiliární literatura byla v 16. století běžnou součástí praxe mnohých významných lékařů a dnes je neprávem opomíjeným pramenem k dějinám medicíny, farmakologie, dietologie, dějin všedního dne apod. První část dizertace je věnována definici žánru, počátečním etapám jeho vývoje i zachycení specifik v období středověku. Hlavním tématem práce se staly výsledky rozboru raně novověkých konsiliárních sbírek patnácti významných lékařů z Itálie (B. Vettori, G. B. Da Monte, V. Trincavelli, A. M. Venusti, G. Capodivaccio, C. Guarinoni), Francie (J. Fernel, G. De Baillou) a německy mluvících oblastí střední Evropy (J. Crato, R. Solenander, D. Cornarius, J. Wittich, T. Mermann, J. Mattheus). Na podkladu prozkoumání téměř sedmi tisíc konsilií z dvaceti dvou sbírek či sborníků z per vybraných autorů byly vytyčeny společné znaky konsilií daného období, odlišeny příbuzné žánry a nastíněny možnosti dalšího vývoje bádání....

Summary: Consilia played an important role in medieval but also early modern professional health literature. Literary "consilium" contained a written statement of one particular case, the patient's condition and disease as well as advice on a medical procedure where a doctor in accordance with the contemporary discourse analyzed symptoms, determined the diagnosis, prognosis and recommended its pharmacological treatment including possible technical interventions (venesection etc.). In the 16th century, the Consilia Literature was a common part of many eminent physicians' practice whereas nowadays it is unjustly neglected source of history of medicine, pharmacology, dietetics and so on. The first part of the dissertation is devoted to the definition of genre, the initial stages of its development and description of the specifics of the Middle Ages. However the results of fifteen eminent physicians of Italy (B. Vettori, G. B. Da Monte, V. Trincavelli, A. M. Venusti, G. Capodivaccio, C. Guarinoni), France (J. Fernel, G. de Baillou) and of the German-speaking areas of Central Europe (J. Crato, R. Solenander, L. Scholz, D. Cornarius, J. Wittich, T. Mermann, J. Matthaeus), became the main theme of work of early modern consultative collections. On examination of nearly seven thousand consilia from twenty two...