Vztah svaté večeře Páně a homilie v odkazu reformátorů Ulricha Zwingliho a Jeana Calvina

Abstract

Cílem této práce je obhájit jednotu homilie a svaté večeře Páně v reformované bohoslužbě. Chápat reformovanou bohoslužbu pouze jako nesakramentální variantu narušuje vzájemnou provázanost slova a svátosti. Je to stejná chyba, jako kdybychom tvrdili, že Božího slovo a jeho činny spolu nesouvisejí. Bůh pokaždé, když něco říká, potvrzuje svá slova činem. Kázání a svatá večeře Páně vyjadřují jednotu Božího slova a činu. Práce ukazuje, že v reformované tradici švýcarského typu nacházíme dvě pojetí bohoslužby: svátostné, kde slovo a svátost jsou těžištěm shromáždění (odkaz Jeana Calvina) a nesvátostné, kde jím je pouze slovo (odkaz Ulricha Zwingliho). Každé z nich má své výhody a nevýhody a patří do reformované tradice. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

The intention of this thesis is to defend the unity word and the Lord's Supper in a reformed worship. Understanding of reformed worship as only nonsacramental service interrupts its inner relationship between word an sacrament. This is the same being in error to proclaim no connection between God's word and His deeds. Whenever God speaks, He supports His words by action. The unity of the word and table expresses the unity of God's word and deeds. This thesis shows that we find two approaches to the worship in Swiss reformation: sacramental where word and sacrament are focus of congregation (Calvin's legacy), and nonsacramental where only the word is its centre (Zwingli's legacy). Both of them have got its advantages and disadvantages and are belonging to the reformed tradition. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)