Hospodin usmrcuje i obživuje: Polarita Božího jednání s člověkem ve Starém zákoně.

Abstract

Východiskem této práce jsou formule z Dt 32,39 a 1S 2,6. Budeme hledat jejich smysl a ptát se, zda mají nějakou obdobu na jiných místech starozákonního kánonu - ať už ve formě stručného výroku nebo příběhu. Zatímco v odborné literatuře je formule z Dt 32,39 a 1S 2,6 zpravidla klasifikována jako vyznání Hospodinovy svrchovanosti, chceme doložit, že příslušné kontexty, analogické výroky v jiné blízkovýchodní literatuře a starozákonní oddíly, jež totéž vyjadřují formou příběhu, doplňují svrchovanost milosrdenstvím. Nakonec tedy nejde o to, že by Hospodin arbitrárně rozdílel smrt a život, ale že jedná s týmž subjektem ve dvou fázích, takže jeho milosrdná stránka má poslední slovo. Expozice klíčových textů odhalí takřka pravidelné zasazení výroku nebo příběhu o usmrcení a oživení v silně polemickém kontextu, kde se moc usmrtit a oživit stává argumentem pro Hospodinovo výlučné božství. Jakkoli někteří interpreti vylučují možnost, že by výpovědi z Dt 32,39 a 1S 2,6 hlásaly víru ve vzkříšení (ta má podle nich své místo teprve v poexilní době), polemický kontext namířený proti jiným bohům a mocenským nárokům, které jejich ctitelé vznášejí na Izrael, podle našeho nálezu reflektuje drama, jež je svou povahou eschatologické - anticipuje to, že se Hospodin zastane svých věrných a potrestá jejich utiskovatele....

The starting point of the present monograph is the dictum from Deut 32,39 and 1Sam 2,6. We will look for its meaning and ask whether it has any equivalent elsewhere in the Old Testament canon - be it in the form of a concise proposition or a narrative. While scholarly literature usually classifies the dictum from Deut 32,39 and 1Sam 2,6 as a confession of Yahweh's sovereignty, we intend to provide evidence that respective contexts, analogical statements in other Ancient Near Eastern literature and Old Testament narratives that express the same, supplement sovereignty with mercy. It is not the case that Yahweh would arbitrarily dispense death and life. He rather deals with the same subject in two subsequent stages, in a way that his compassionate side has the final word. Exposition of key texts will reveal almost regular embedding of the dictum or story of killing and making alive in a sharply polemical context, where the power to bring death and life becomes an argument for Yahweh's exclusive deity. While some interpreters exclude the possibility of Deut 32,39 and 1Sam 2,6 saying anything about the resurrection (which is supposed to be present in post-exilic texts only), polemical context aimed at other gods and political claims made by their devotees over Israel, reflects according to our findings a drama...