Náboženský život v československých věznicích v průběhu padesátých let dvacátého století

Abstract

Podstatou každého totalitního režimu je jeho snaha ovládnout lidské životy v celé šíři, donutit každého člověka, aby přijal jeho ideu za vlastní nebo se tak alespoň tvářil. To je samozřejmě požadavek nepřijatelný pro všechny, kteří mají svou vlastní ideu a tato má v jejich životě takřka zásadní význam. Je proto zcela logické, že totalitní režimy vždy a všude narážely a narážejí na náboženské skupiny, které se odmítají podřídit jejich ideologii, neboť tato je v rozporu s jejich vírou a přesvědčením. V tomto zápase ideologií pak jsou většinou představitelé totality donuceni pro slabost svých argumentů své odpůrce perzekuovat. Je potom na odolnosti a vytrvalosti konkrétní církve či jiné náboženské instituce, zda dokáže skutečně setrvat ve svém odporu a nepodlehnout různým perzekucím či naopak úplatkům a lákavým nabídkám na spolupráci. Břímě tohoto rozhodnutí samozřejmě leží na čelných představitelích těchto skupin, kteří sami nemohou tomuto tlaku dlouho vzdorovat, pokud nejde o mimořádně silné osobnosti. Důležité proto je, zda za nimi jejich duchovní a ostatní věřící stojí. Komunistickému režimu, založenému na třídní nenávisti, samozřejmě silně ležel v žaludku křesťanský náboženský systém, založený na lásce k bližnímu. V poúnorovém Československu to byla především katolická církev, která se stala terčem...