Schopnost uživatelů češtiny reagovat na narušení koherence konverzace v komunikaci s chatbotem

Abstract

Předmětem práce je vytvořit terminologické a metodologické rozhraní pro komplexní popis porozumění konverzaci. V rámci prvního úkolu se zde provádí pokus o sloučení dvou relevantních větví výzkumu - textové syntaxe a konverzační analýzy. Textová syntax se zabývá nadvětnými celky a vyplývají z ní užitečné poznatky o vztazích mezi prvky v textu a jeho tematické posloupnosti. Konkrétně interakcí v jazykové rovině se komplexně věnuje konverzační analýza, která vychází ze sociologického zkoumání a přináší proto odlišný pohled na jazykovou interakci. Pro tuto práci přináší obzvlášť užitečný pojem sekvenční struktura. Druhým úkolem je vytvořit konverzační nástroj, chatbot, nad kterým bude mít výzkumník kontrolu a který tak poskytne možnost vystavit více mluvčích stejné či podobné konverzační situaci. Psaná "tahová" komunikace s "umělou inteligencí" má mnohá specifika. Temporální aspekt je zde plně zastoupen čistou chronologií. Narušení koherence konverzace má větší potenciál být chápáno jako takové, protože uživatel připouští variantu technického problému, zatímco v mezilidské komunikaci panuje typicky vzájemná důvěra o snaze zachovat koherenci konverzace. Přesto nelze ke konverzacím mluvčích s chatbotem přistupovat stejně jako k lidským konverzacím. Smyslupně je porovnávat se lze dovolit zatím pouze mezi...

The subject of this paper is to create a terminological methodological interface for a complex description of the understanding conversation. The first task is an attempt of fusing two relevant branches of research - text syntax and conversation analysis. Text syntax describes structures larger than a sentence and brings useful remarks about links between elements in the text and its thematic progression. Conversation analysis concerns itself with interaction specifically and does so from a partially sociological perspective. It offers the especially useful notion of sequence organization. The other task for this paper is to create a conversation tool, a chatbot, that the researcher will have control over and which allows them to expose multiple speakers to an identical or at least similar conversation situation. Written communication, where human takes turns with an "artificial intelligence" has many specificities. The temporal aspect is fully substituted by chronology here. Coherence disruptions have a bigger potential to be perceived as such, because users expect technological problems, whereas in human interaction the speakers typically tend to trust each other in their motivation to communicate coherently. Nevertheless one must approach human-ai conversations in a different way than the...