Věci a prázdnota (filosofická interpretace vybraných motivů knihy Zhuangzi)

Abstract

Jádrem práce je filologická a filolosická analýza čtyř kratších pasáží klasického čínského filosofického textu Zhuangzi ze čtvrtého století před naším letopočtem. S přihlédnutím k tradičním čínským komentářům k textu (zejména Guo Xiang) a inspirován moderní evropskou filosofií (zejména Ricoeur a Heidegger) se autor snaží nalézt souvislosti mezi klíčovými motivy (ztrácení já, transformace, zabydlenost, sen, (ne)použitelnost) a položit základ k celkové filosofické interpretaci, která by zpochybnila většinové a jednostranné hodnocení Zhuanga jako relativisty a iracionalisty. Na pozadí úvah, které interpretační klíč k textu nacházejí v Zhuangově požadavku na skloubení volního s nevolním a reflektovaného s mimoděčným, se postupně vynořuje vztah věcí a prázdnoty jako dvou základních rovin skutečnosti. Stejně jako celým textem Zhuangzi i tímto vztahem prochází hluboký rozpor; ukáže se totiž, že prázdnota není ničím než zdvojenou věcností, věci však ze své definice tuto dvojnost nepřipouštějí. Tato rozpornost je zosobněna v ideálu svrchovaně moudrého muže, který svoji moudrost a vládu nad věcmi dosvědčuje právě přijetím této rozpornosti, které je tak zároveň smířením se sebou samým.

The core of the paper is a philosophical and philological analys i s of four shorter passages from the old chinese philosophical text Zhuangzi. Considering traditional Chinese commentaries ( especially Guo Xiang) and inspired by modem continental philosophy ( especially Ricoeur and Heidegger), the author seeks to interconnect some of the crucial philosophical themes (losing and forgetting of I, change, freedom, dream, usefulness/uselessness) and build a framework for an overall philosophical interpretation, which would challenge the wide-spread but one-sided view claiming Zhuangzi to be a relativist and irationalist. Drawing on reflections that will find a key to the text in a Zhuangzi 's call for mutual incorporation of the voluntary with the involuntary and the reflective with the spontaneous the author is trying to grasp the relation of things and voidness as the underlying principle or reality. Much like the whole text of Zhuangzi this relation is also intrinsically ambiguous. Voidness tums out to be nothing but an expanded thingness, things, however, cannot be expanded unless they cease to be things. This conflict is incorporated in an sage, whose wisdom and legitimacy as a ruler over things is determined by the ability to accept this conflict and to reconciliate with himself.