Románské emporové kostely v Čechách a jejich zakladatelé

Abstract

Románské emporové kostely tvoří nejvýraznější fenomén české církevní architektury. Chci upozornit především na jednolodní venkovské kostely se západní emporou. Naše země patří v Evropě mezi oblasti s jejich nejhojnějším výskytem. Jak historické tak uměnovědné bádání se snažilo tyto stavby a jejich účel vykládat v různých historických souvislostech. Především je spojovalo s určitou etapou ve vývoji sociální emancipace rané české šlechty a také s určitou vývojovou fází ve výstavbě farní sítě a v osamostatňování české církve od vlivu světských patronů. Ve své diplomové práci se chci proto věnovat románským emporovým kostelům z několika úhlů pohledu. Prvním úkolem bude zhodnocení jejich funkcí a úloh, které plnily v české středověké společnosti a zároveň vývoje emporových kostelů všeobecně v průběhu 13. a 14. století. Chci vlastně zachytit odraz společenských poměrů v ve vývoji sakrální architektury raného a vrcholného středověku. Na druhé straně se chci věnovat dobovému právnímu postavení těchto kostelů a případným změnám, které přinesla postupná emancipace církve a zavádění oficiálních stanovisek církve do běžného života. Zejména tu mám na mysli dobové právní názory laické společnosti na úlohu církevího majetku. A také jakou roli při tom sehrály zakladatelé kostelů a jejich nároky. A nakonec se budu věnovat...

In the preceding chapters we examined the relationship between the church and its founder from several perspectives. Various forms of the relationship changed over the 13th and 14th centuries, however their content persisted. Patrons' claims expressed themselves in various domains. A feudal claim on the church property also resulted from the ownership of land itself. As a matter of fact, a whole set of founder's rights is concerned. The public function of churches was not impaired thereby. It did not consist in the realm of property, but only resulted from the parochial function, which the founders did not intend to impair by any means. Ecclesiastical supervision over priests' prebends and the church property did not constitute a transition of this property to ecclesiastical ownership in today's connotation, since the Church as a private legal subject did not exist in the Middle Ages. Nor the founders were the owners to all intents and purposes. The property belonging to the church or prebend was a foundation. Its purpose was to ensure the continuous operation of the church and parish administration, which mattered to both sides, the establishment and the Church. The status of the prebend and the church was to stay the same over the time regardless of the change of priests or landowners. The patron claimed...