Cesty prózou Miljenka Jergoviće. Naratologický komentář k dílu

Abstract

Základním cíle této práce však bylo popsat dosud málo a fragmentárně zpracovanou problematiku narativního budování Jergovićových próz. Z naší analýzy vyplývá, že autor ve svých dílech užívá neobvykle bohatý rejstřík vyprávěcích způsobů, dokonce tak bohatý, že některé jím užívané postupy zatím v odborné literatuře ani podrobně popsány ještě nebyly (zde mám na mysli především neobvyklou formu vyprávění ve 2. osobě, tedy cosi jako du-formu, a také mimořádně komplikované přechody mezi partem vypravěče a partem postav bez jakéhokoliv grafického značení). Ovšem tyto a mnohé další narativní metody nejsou užity samoúčelně. Tvoří samu základní strukturu vyprávění, které je ve svém celku tak kompaktní, že tato značně komplikovaná rovina vyprávění nebyla ani některými kritiky zaznamenána, takže byli schopni psát o "tradičním" či "staromódním" vyprávění. K této zdánlivé (povrchové) jednoduchosti v nemalé míře přispívá i autorův lehký vyprávěcí styl, kdy na rovině jazyka užívá nezřídka imitace běžně mluvené řeči. Kombinace složité narativní struktury a přehledné dějové linie sjednocená na rovině slohové do jasného vyprávěcího stylu dodává Jergovićovým prózám osobitou dynamiku a čtenářskou přitažlivost.