Buenos Aires v románu Sobre héroes y tumbas (Kniha o hrdinech a hrobech) Ernesta Sabata

Abstract

Tato práce je pokusem o pohled na Sabatův román Sobre héroes y tumbas (Kniha o hrdinech a hrobech, 1961) z hlediska poetiky míst. Vychází ze spojení románu a města, jako jeho odvěké inspirace. Z prostoru města, který je sám o sobě mnohovrstevnatou sítí textů, stejně tak jako zneklidňujícím dějištěm literárních fikcí. Představuje svébytné Buenos Aires, v jeho jedinečnosti. Jako metropoli na jejímž závratném růstu se podílely milióny imigrantů, kteří následně výrazně ovlivnili její charakter. Jako město - přístav, s kosmopolitním duchem některých jeho čtvrtí, barů a kaváren, ale i s atmosférou stesku a zármutku, kterou je město prodchnuto a kterou tak dobře vyjadřuje tango. Sabatovo Buenos Aires je babylónským městem, ovládaným zlem. Jeho obyvatelé pod tíhou samoty a nemožnosti komunikace, hledají svoji identitu, svoji vlast, svoji víru. Hlavní mužští hrdinové románu Martín a Fernando bloudí prostorem města jako labyrintem. Buenos Aires se tak stává bludištěm v horizontální i vertikální perspektivě. Střed jejich labyrintů je shodně střežený "netvorem"- Alejandrou. Téma hledání matky, kořenů, potřeba schoulit se do bezpečí lůna, se prolíná s pátráním a objevováním historie a tradice Argentiny, s hledáním vlasti. Nejvýraznějším místem a epicentrem románu je dům rodiny Olmosů ve čtvrti Barracas. Je to místo...

This thesis gives an topology perspective on the Ernesto Sabato's novel Sobre héroes y tumbas (On heroes and tombs, 1961). It presents Buenos Aires in his singularity, as an staggered city on the shore of the Río de la Plata, with his inhabitants mostly of the immigrant origin, with atmosphere of nostalgia voiced by tango and cosmopolitan spirit of bars and cafés. The attention of the work is focused on spaces, mostly linked by other themes that develops its peculiarity and compile its complex character: e.g. monster and labyrinth, uterus - mother and home, conscious and unconscious of the city, port and south as the spaces of hope.... The epicentre of the story is house of the Olmos family- with the impressive windowed balcony "Mirador" and its occupier Alejandra, respresenting the lost Argentinean heroic "criollo" past. This past disappears as well as old Buenos Aires, imagined and loved by Sabato and Borges, his genuine bard and one of the Sabato's novel heroes . Sabato's conception of the city is explicitly negative - as the place of the evil and his realization. He adverts to desperation, isolation and imposibility of communication among the people of Buenos Aires, this New Babilonia, but in fact of every Babylonian citiy in the world. Offers an intercepiton of concomitant circumstanes of the spread of...