Časoprostorové vztahy v dětském vyprávění

Abstract

Diplomová práce se zabývá charakteristikou dětského vyprávění z hlediska vyjadřování časoprostorových vztahů. Dětské narativní texty jsou zkoumány v kontextu kognitivní a především diskurzivní lingvistiky. Východiskem práce se stala teoretická část, která je založena na studiu dostupné domácí a zahraniční literatury zabývající se dětským jazykovým obrazem světa z hlediska vývojové psychologie, vyjadřováním času a prostoru v češtině a teorií naratologie. Empirická část vychází z analýzy autentických textů, resp. nahrávek dětských vyprávění. Diplomantka sledovala, jakým způsobem se děti předškolního věku učí vyprávět, zaměřila se na dětí tříleté a pětileté a sledovala specifika tvorby narativu v těchto dvou životních fázích, tzn., sledovala, jakým způsobem vyvíjí dětská schopnost vyprávět. V závěru práce diplomantka zhodnotila současnou reálnou péči o rozvoj jazykové výchovy v předškolním věku.

The aim of this thesis is to describe children's narration with a stress on spatiotemporal. Children's narrative texts are described in the context of cognitive and mainly discursive linguistics. The theoretical part analyzes available Czech and foreign specialized literature on children's language from the perspective of developmental psychology and different narrative theories, and further on literature on expression of time and space in Czech. The empiric part of the thesis presents analysis of authentic recordings of children's narration. The aim of this part is to describe how pre-school children, namely three and five year old children, learn to narrate and how the narrative skill is being developed. The conclusion tries to sum-up present care of language education of pre-school children.