Úloha dobra a péče o duši v životě Hannah Arendtové v porovnání s banálním zlem u Adolfa Eichmanna.

Abstract

The diploma thesis analyzes Hannah Arendt's conception of good through Plato's 'care for soul'. The thesis seeks to explain how to understand this problem through books of various authors. The analysis starts with the inspirational potential of care for soul, emphasizing its impact on moral orientation. It continues to seek human good and care for soul in Arendt's life and books. Understanding of her concept of care for soul can be found in her statement: "Our inheritance was left to us by no testament". The search for the original meaning of care for soul is confronted with the specific type of evil, which Arendt called the 'banality of evil'. The phenomenon of the banality of evil is interpreted through the biographical story of Adolf Eichmann in Arendt's book Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil. From the perspective of Platonic care for soul, Eichmann's personality represents its anti-type. The thesis firstly seeks the practical dimension of care for soul in both Arendt's and Eichmann's lifetime. In the second step, the thesis focuses on the meaning of Arendt's philosophy and examines how her theoretical concept of care for soul corresponds with Adolf Eichmann's personality. Eichmann's concept of care for soul represents the opposite of Arendt's concept and shows Eichmann's...

(abstrakt) Diplomová práce analyzuje pojetí dobra u Hannah Arendtové skrze platónský obrat "péče o duši". Práce hledá vysvětlení, jak tomuto poslání rozumět skrze dílo různých autorů. Analýza začíná tím, že se nejprve zdůrazní inspirační potenciál péče o duši, čímž se upozorní na její vliv pro morální orientaci. Pokračuje se hledáním lidského dobra a péče o duši v životě a díle Arendtové. Porozumění jejího pojetí péče o duši lze najít v jejím výroku, "naše dědictví nám nebylo odkázáno žádnou závětí". Hledání původního smyslu péče o duši je konfrontováno se specifickým typem zla, které Arendtová nazvala "banalita zla". Fenomén banality zla se interpretuje na pozadí biografického příběhu Adolfa Eichmanna v jejím díle Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla. Osobnost Eichmanna představuje z perspektivy platónské péče o duši její anti-typ. Z této konfrontace vystupuje konkrétní podoba péče o duši u Arendtové, v jejímž světle se ukazuje i Eichmannova podoba péče o duši jako pravý opak. Text nejprve hledá praktický rozměr péče o duši v životním příběhu obou aktérů. Ve druhém kroku se práce zaměřuje na smysl filosofie Arendtové a zkoumá, jak její teoretický koncept péče o duši je konfrontovaný s osobností Adolfa Eichmanna. Jeho projekt "péče o duši" tvoří protipól Arendtové a ukáže obecné rysy jeho...