Vztah eschatologie a pozemských skutečností u Jeana Daniélou

Abstract

Abstract. In his books, Jean Daniélou comments on the currents of thought of his time, which often grow out of the nihilistic negation of transcendence, which hurts man and his (inter) subjective position in the world, or as Daniélou says: in reality. The only correct reality for him is one that transcends the realm of visible things (although it necessarily affects it) and which is fulfilled in the eschatological vision of the future. Daniélou's vision of history is also connected with this view of the future: for him, Christianity is both a history and a path leading to salvation, and thus it is written into the history of salvation, but it is also in history. That is, it is influenced by specific socio-cultural coordinates, which it has the ability to create and transform itself. Both of these conceptions of history merge and can be interpreted in the incarnate Word: Christ is the beginning and the end of history. Daniélou speaks of a markedly Christological orientation of history as an already started eschatology (eschatologie commencée). This orientation is also reflected on the individual level, where one has to transform oneself with one's own transformation to become like the Divine image. If Daniélou also discusses the theology of fulfilment (théologie de l'accomplissement), he means primarily...

Anotace. Jean Daniélou se ve svých knihách vyjadřuje k myšlenkovým proudům své doby, jež často vyrůstají z nihilistické negace transcendence, která ubližuje člověku a jeho (inter)subjektivnímu postavení ve světě, anebo jak říká Daniélou: v realitě. Jediná správná realita je pro něj taková, která překračuje sféru viditelných věci (ačkoli ji nutně ovlivňuje) a která se naplňuje v eschatologické vidině budoucnosti. S tímto pohledem na budoucnost souvisí i Daniélouova vize dějin: křesťanství je pro něj jednak historií a představuje cestu vedoucí ke spáse, a tedy se vpisuje do dějin spásy, ale rovněž je v historii. Tzn., je ovlivněno konkrétními socio-kulturními souřadnicemi, které má schopnost samo vytvářet a proměňovat. Obě tato pojetí historie splývají a jsou interpretovatelné ve vtěleném Slově: Kristus je počátkem i završením dějin. O výrazně christologické orientaci dějin hovoří Daniélou jako o již započaté eschatologii (eschatologie commencée). Tato orientace se promítá i na individuální úrovni, kdy člověk má vlastní proměnou směřovat k připodobnění se Božskému obrazu. Pojednává-li Daniélou dále také o teologii naplnění (théologie de l'accomplissement), myslí tím primárně naplnění v Kristu. O tomto naplnění svědčí Písmo, přičemž vtělené Slovo se objevuje ve Starém zákoně jako počátek něčeho, co se teprve...