Imunohistochemické a molekulárně-genetické markery v predikci progrese neoplázií jícnu v korelaci s patofyziologií

Abstract

Introduction: Esophageal cancer ranks eighth among the most common malignancies worldwide. The two most common types are adenocarcinoma and spinocellular carcinoma. Correct histopathological diagnosis, cancer staging and identification of predictive risk factors of progression are important in terms of further disease course and management. While patients with mucosal carcinoma without risk factors are treated endoscopically, those with submucosal invasion or mucosal carcinoma with risk factors are referred for surgical therapy according to current recommendations. Histopathology is still considered the gold standard in diagnosis, often used in conjunction with immunohistochemistry, e.g., to document a TP53 gene mutation, which plays an important role in the pathogenesis and progression of esophageal dysplasia. New diagnostic methods, such as confocal laser endomicroscopy (CLE), also play an important role. Other crucial factors include patient follow-up, early and reliable detection of persistent or recurrent lesions. Aims, methods and patients: In the thesis, 4 separate, partly connected projects are assessed together, with a partial overlap of patients. The aims of the individual projects were as follows: 1) To identify predictive factors of esophageal cancer progression, risk of metastasis and...

Úvod: Karcinom jícnu představuje celosvětově osmou nejčastější malignitu. Dva nejčastější typy jsou adenokarcinom a spinocelulární karcinom. Správná histopatologická diagnóza, staging a určení prediktivních rizikových markerů v progresi jsou klíčové pro vývoj nemoci, osud a management pacienta. Endoskopickou resekci lze považovat za kurativní léčbu v případech R0 resekce karcinomu se slizniční invazí nebo s invazí do horní třetiny submukózy. Pacienti s pokročilejšími karcinomy jsou referováni k chirurgické, případně onkologické terapii. Zlatým standardem v diagnostice je histopatologie, častokrát s využitím imunohistochemie, například s průkazem mutace genu TP53, který hraje důležitou roli v patogenezi progrese lézí jícnu. Velký význam mají také nové diagnostické metody, mezi které například patří konfokální laserová endomikroskopie (CLE). Neméně důležité je sledování pacientů i po endoskopické léčbě s cílem včasného a spolehlivého odhalení perzistentní či rekurentní léze. Cíle, metody a pacienti: V práci jsou celkově zpracovány čtyři samostatné, na sebe částečně navazující projekty, s parciálním překryvem pacientů. Cíle jednotlivých projektů byly: 1) Stanovit prediktivní markery progrese karcinomu jícnu, riziko metastázování a generalizace a porovnat efektivitu endoskopické a chirurgické terapie u...