Detekce zubního kazu pomocí difuzní reflexní spektroskopie

Abstract

Tooth decay is one of the most common infectious diseases. Its early detection is important to prevent the progression of the disease, and thus the emergence of a whole range of complications. Modern diagnostic methods such as laser fluorescence (DIAGNOdent) or transillumination (DIAGNOcam) are reliable in caries detection, especially in ex-vivo studies. However, they have their limitations in clinical use and are therefore only recommended as adjuncts and have not become widely used in practice. Diffuse reflection spectroscopy (DRS) is one of the methods of optical spectroscopy and is based on the principle of measuring the interaction of light with biological tissue. DRS is an experimental method for dentistry today. Currently, we are not aware of a study that would investigate the detection of dental caries using the DRS method in greater detail. This work deals with the possibilities of this method in the analysis of hard dental tissues and its use in the detection of dental caries. The study is divided into 5 parts: The first part deals with the capabilities of DRS to compare individual hard dental tissues. The second part deals with the ability to detect tooth surface demineralization caused by acids. The third part of the study is devoted to the differences in spectra between healthy and...

Zubní kaz patří mezi nejčastější infekční onemocnění. Jeho včasná detekce je důležitá pro zabránění progrese onemocnění, a tím i vzniku celé řady komplikací. Moderní diagnostické metody jako je laserová fluorescence (DIAGNOdent) či transiluminace (DIAGNOcam) jsou spolehlivé v detekci kazu především v ex-vivo studiích. Při klinickém použití však mají svá omezení, a proto jsou doporučovány pouze jako doplňkové a v praxi se příliš nerozšířily. Difuzní reflexní spektroskopie (DRS) patří mezi metody optické spektroskopie a je založena na principu měření interakce světla s biologickou tkání. Pro zubní lékařství je dnes DRS experimentální metodou. V současné době nám zatím není známa studie, která by do větších podrobností zkoumala detekci zubního kazu pomocí metody DRS. Tato práce se zabývá možnostmi této metody při analýze tvrdých zubních tkání a jejího využití při detekci zubního kazu. Studie je rozdělena do pěti částí: První část se zabývá schopnostmi DRS porovnávat jednotlivé tvrdé zubní tkáně. Druhá část se zabývá schopností detekce povrchové demineralizace zubu způsobené kyselinami. Třetí část studie se věnuje rozdílům spekter mezi zdravými a kazem poškozenými tkáněmi, a snaží se tyto rozdíly charakterizovat a určit, které z nich jsou pro diagnostiku zubního kazu klíčové. Čtvrtá část se zabývá...