Mezi globálními ambicemi a ekonomickým pragmatismem: Českoslovenští experti v Angole a Mosambiku za studené války

Abstract

V polovině 70. let 20. století zahájil Sovětský svaz a jeho spojenci, posíleni úspěchem Helsinské konference i mezinárodním oslabením Spojených států po porážce ve Vietnamu, novou globální ofenzivu. Jednou z jejich priorit se stala spolupráce s nově vzniklými státy v subsaharské Africe - Angolou a Mosambikem. Kromě pokračující vojenské podpory státy východního bloku investovaly i do jejich industrializace, zemědělství a klíčové infrastruktury, což mělo přispět k rozvoji obou států. V případě Československa se podobně jako u dalších evropských socialistických zemí stalo součástí jeho zahraniční politiky i vysílání expertů do angolských a mosambických továren a dalších institucí. Do konce studené války získalo pracovní zkušenost z Angoly, a o něco později i z Mosambiku několik stovek československých občanů. Cílem disertační práce analyzující tuto klíčovou československou zahraničněpolitickou strategii v širším studenoválečném kontextu je přispět k současné akademické diskusi o podobách socialistické globalizace a přístupu Východu ke globálnímu Jihu v pozdní fázi studené války. Na základě archivních dokumentů a rozhovorů s pamětníky je zjišťováno, jaké záměry ČSSR sledovala touto strategií a zda byla v obou případech srovnatelná. V neposlední řadě také přibližuje pohled dosud opomíjených aktérů...

In the mid-1970s, the Soviet Union and its allies, strengthened by the Helsinki Conference's success and the United States' international weakening after the defeat in Vietnam, launched a new global offensive. One of their priorities became cooperation with the newly established states in Sub- Saharan Africa - Angola and Mozambique. In addition to continued military support, the Eastern Bloc states invested in their industrialization, agriculture, and key infrastructure, which were supposed to contribute to the development of both states. In the case of Czechoslovakia, like other European socialist countries, sending experts to Angolan and Mozambican factories and other institutions became part of its foreign policy. By the end of the Cold War, several hundred Czechoslovak citizens had gained work experience in Angola and, later, Mozambique. The aim of the dissertation dealing with this key Czechoslovak foreign policy strategy in the broader Cold War context is to contribute to the current academic discussion on the forms of socialist globalization and the approach of the East to the Global South in the late Cold War. Based on the archival documents and interviews with witnesses, it explores Czechoslovakia's intentions in pursuing its expertise in these Lusophone countries after 1975. Further, it...