Wittgenstein o hudbě

Abstract

Wittgenstein on music Wittgenstein is one of several great philosophers whose interest in music leads them to assign to it an extraordinary philosophical significance. At the same time, for his aphoristic style and also for the theory of the ineffable, he is relatively un-explicit about what this meaning should consist in. Thus, in the Tractatus, music occurs primarily as a case of a perspicuous representation, in the Philosophical Investigations as a case of a language game determined by the very fact that art is something that can be understood, and thus the problem of right and wrong rule-following arises with it. The aim of this paper is to frame Wittgenstein's attitude towards music, especially in relation to his theories of language. It may focus on early or late work as appropriate (including the cultural context of music as found especially in the Culture and Value), or consider what, if any, influence Schopenhauer's philosophy and theory of music may have had on Wittgenstein's views.

Wittgenstein o hudbě Wittgenstein patří k několika velkým filosofům, jejichž zájem o hudbu vede k tomu, že jí přiřazují i mimořádný filosofický význam. Zároveň je pro jeho aforistický styl a také teorii nevyslovitelnosti relativně málo explicitní v tom, v čem by tento význam měl spočívat. V Tractatu se takto hudba vyskytuje především jako případ zobrazovacího vztahu, ve Filosofických zkoumáních jako případ jazykové hry daný už tím, že umění je něčím, čemu lze rozumět, a vzniká u něj tedy i problém správného a chybného řízení se pravidlem. Cílem práce je rámcově prozkoumat Wittgensteinův postoj k hudbě, zvláště ve vztahu k jeho teoriím jazyka. Podle potřeby se může soustředit na rané či pozdní dílo (včetně kulturního kontextu hudby, jak jej lze najít zejména v Rozličných poznámkách), případně zvážit, jaký a zda vůbec nějaký, mohla mít na Wittgensteinovy názory vliv filosofie a teorie hudby Schopenhauerova.