Zakázaná víra: tzv. náboženské sekty a komunistická diktatura

Abstract

The state-socialist system built after 1948 in Czechoslovakia was characterized by an effort to purposefully secularize society and replace religiosity with an ideological system based on the values of Marxism-Leninism. The repressive measures gradually affected all religious organizations, but not all of them equally. A specific category was constituted by religious groups, which the communist discourse defined as "sects." These were repeatedly placed in existential danger because they were outside the contemporary notion of "normal" religion. The dissertation uses the example of two such communities (the Pentecostal Movement, the Jehovah's Witnesses Religious Society) to analyse the interactions of religious actors with state representatives. The thesis demonstrates that the state's atheization strategies did not produce an atheistic society and, using the concept of the religious field, created a disjunctive space at the intersection of religion-culture-politics in which various believers were forced to modify their spiritual practices, but certainly did not become dominated passive bystanders. Similarly, the state administration did not remain static, and its activities gradually diversified according to the specificities of a given religious group. The thesis concludes that the state did not...

Státně-socialistický systém budovaný po roce 1948 v Československu se vyznačoval snahou cíleně sekularizovat společnost a religiozitu nahradit ideologickou soustavou, založenou na hodnotách marxismu-leninismu. Represivní opatření postupně dopadla na všechny náboženské organizace, ale nikoliv na všechny stejnou měrou. Specifickou skupinu tvořily náboženské společnosti, jež komunistický diskurz definoval jako "sekty." Ty se opakovaně dostávaly do existenciálního ohrožení, jelikož se vymykaly dobové představě o "normálním" náboženství. Předkládaná disertační práce na příkladu dvou takovýchto společenství (letniční hnutí, Náboženská společnost Svědkové Jehovovi) analyzuje vzájemné interakce věřících aktérů s reprezentanty státu. Práce ukazuje, že ateizační strategie státu nepřinesly ateistickou společnost a pomocí konceptu náboženského pole dochází k tomu, že v průsečíku náboženství - kultura - politika vytvořily distinktivní prostor, ve kterém byli nejrůznější věřící sice nuceni modifikovat své duchovní praxe, ale rozhodně se nestali ovládanými pasivními přihlížejícími. Stejně tak státní správa nezůstávala statická a její činnost se postupně diverzifikovala v závislosti na specifikách dané náboženské společnosti. Práce dochází k závěru, že stát vzhledem k tzv. sektám nevytvořil jednotnou strategii a...