Heimatkonzepte bei Joachim Ringelnatz

Abstract

Literary history so far has viewed the figure of the writer and painter Joachim Ringelnatz (born Hans Bötticher) mainly as a dadaistically humorous cabaret performer and globetrotter, who became famous for his poems about the everlastingly drunken sailor Kuttel Daddeldu or for his satirical poems about the contemporary reality of the Weimar Republic. Although we can indeed (now and then) observe this layer in his writings, the present work will attempt to dispel this generally received image and show that Ringelnatz's oeuvre is far richer than what has been described so far. In doing so, we will focus primarily on the motif of home, its forms, and the questions associated with it: what conception of home does Ringelnatz distance himself in his emphasis on homelessness from? What values and functions, on the other hand, is his positive idea of home connected with? Are these notions constant in his work or variable depending on the creative phase, genre, or purpose of the text?

Dosavadní literární historie nahlíží na postavu spisovatele a malíře Joachima Ringelnatze (vl. jm. Hans Bötticher) převážně jako na dadaisticky humoristického kabaretiéra a světoběžníka, který proslul svými básněmi o věčně opilém námořníkovi Kuttel Daddeldu nebo básněmi, které se svým satirickým laděním vyjadřovali k soudobé realitě tehdejší Výmarské republiky. Ačkoliv tuto vrstvu díla můžeme skutečně v jeho díle (občas) pozorovat, pokusí se předkládaná práce tento obecně zažitý obraz zviklat a ukázat, že Ringelnatzovo dílo je daleko bohatší, než jak bylo doposud popisováno. Při tom se zaměříme především na motiv domova, jeho podoby a otázky s ním spojené: Od jakého pojetí domova se Ringelnatz distancuje při emfázi bezdomovectví? S jakými hodnotami a funkcemi je naopak spojena jeho pozitivní představa domova? Jsou tato pojetí v jeho díle konstantní, nebo proměnlivá v závislosti na tvůrčí fázi, žánru či účelu daného textu?