Volební volatilita v postkomunistické Evropě

Abstract

V západní Evropě sice volební volatilita za posledních třicet až čtyřicet let významně narostla, skutečnou explozi voličské nestability ovšem spojujeme se zeměmi bývalého komunistického bloku ve východní Evropě. Tato publikace se proto zaměřuje na výzkum volební volatility v 11 postkomunistických státech střední a východní Evropy od roku 1990 do roku 2020. Volební volatilitu studie chápe jako změnu voličské preference ve volbách jdoucích po sobě. Jelikož přechody voličů mezi stranami se odehrávají všemi různými směry, rozhodli se autoři zaměřit svou výzkumnou pozornost na ty, které považují v postkomunistickém kontextu za nejdůležitější v celkové sumě všech voličských přechodů. Zaprvé se jedná o hlasování pro nové strany a tedy přechody voličů k novým stranám. Zadruhé jsou vyčleněny přechody voličů od vládních stran. Oba procesy (ztráty vládních stran a zisky nových stran) podstatným způsobem přispívají k výši volební volatility. Celková úroveň agregované volební volatility dosahovala v postkomunistických státech průměrné hodnoty 31 procent. Agregovaná volatilita je měřena na základě změny v podpoře jednotlivých stran v po sobě jdoucích volbách a představuje nejnižší nutný podíl přechodů mezi stranami, který je nutný, aby mohly nastat reálné volební výsledky ve volbách jdoucích po sobě. Na individuální úrovni jsou přechody ještě četnější. Na základě analýzy individuálních dat z dotazníkových šetření autoři zjistili, že průměrná voličská volatilita dosahovala dokonce 44 procent. Téměř každý druhý volič změnil svou preferenci. Volatilita na individuální úrovni je tak mnohem vyšší, než potvrzují analýzy volebních výsledků.

Jak měřit a zkoumat volební volatilitu? Proč vznikají nové strany? A co ovlivňuje jejich volební úspěšnost? Získávaly nové strany větší podporu v době po přechodu k demokracii nebo spíše v poslední době? Přispívají k volatilitě spíše vládní nebo opoziční strany? A nakolik je volební volatilita způsobena ztrátami vládních stran?