Reminiscenční rozhovor jako součást práce s nemocnými seniory

Abstract

The thesis deals with reminiscence and its use when working with sick elderly people. The theoretical part of the thesis introduces the method of reminiscence and its primary functions with an emphasis on individual form. These theoretical bases are further applied to the target group of elderly patients. The practical part presents qualitative research based on semi- structured interviews with seniors suffering from long term illness. Data analysis using the method of interpretative phenomenological analysis proved that memories have a high potential to positively impact the senior patients and contribute to improving their quality of life. However, the effect of reminiscing is influenced by additional factors such as the senior's nature and his life philosophy. On the contrary, the approach to reminiscence is not influenced by the type of past experiences - difficulties experienced in the past are not, in themselves, a reason for a lower level of reminiscence. On the other hand, a possible negative phenomenon associated with reminiscence was revealed, namely, the stereotype linking reminiscence with unfulfilled old age. According to the research findings, shared memories further help to understand the values and needs of the elderly and the reminiscence interview itself can thus become a tool for...

Diplomová práce se zabývá tématem využití reminiscence při práci s nemocnými seniory. Teoretická část práce představuje metodu reminiscence a její hlavní funkce s důrazem na individuální formu. Tato základní východiska jsou dále aplikována na cílovou skupinu nemocných seniorů. V praktické části je představen kvalitativní výzkum založený na polostrukturovaných rozhovorech se seniory, kteří jsou pacienty následné lůžkové péče (LDN). Analýza dat pomocí metody interpretativní fenomenologické analýzy prokázala, že vzpomínky mají vysoký potenciál pozitivně působit na seniora-pacienta, a tak přispívat ke zvýšení kvality jeho života. Do efektu, jaký na něj vzpomínání má, ale vstupují další faktory, jako je povaha seniora a jeho životní filozofie. Přístup ke vzpomínání naopak neovlivňuje povaha prožitých událostí - těžkosti prožité v minulosti nejsou samy o sobě důvodem k menší míře vzpomínání. Jako možný negativní jev spojený se vzpomínáním byl na druhé straně prokázán stereotyp spojující vzpomínání s nenaplněným stářím. Podle zjištění výzkumu dále sdílené vzpomínky napomáhají porozumět hodnotám a potřebám seniora. Reminiscenční rozhovor jako takový se tak může stát nástrojem individualizace péče.