Zkušenostní typy u Alfreda Schütze: Mezi Husserlem a fenomenologickou sociologií

Abstract

Edmund Husserl returns in his philosophy to the question of general concepts, dividing them into empirical (which are the result of generalizations and do not apply universally) and eidetic (having universal validity). His student Alfred Schütz challenges this division and anchors empirical pre-predicative categories, which he calls types, in the structures of the intersubjective experience of the individual in the lifeworld. Is this a radicalization of the already radical Husserlian principle of phenomenological empiricism or, on the contrary, a questioning of it? Either way, Schütz's theory of types and typification is firmly tied to the phenomenological structures of consciousness, time, meaning, sociality, or horizons of experience. The influence of this theory can hardly be overestimated, for it paved the way for a phenomenologically oriented sociology in which typification and its conceptual offspring play the role of both scientific methodology and object. For sociologists who refer to Schütz, such as T. Luckmann or H. Garfinkel, the central question is thus how people as actors categorize their world. This thesis describes the emergence of Schütz's theory of types from Husserl's phenomenological empiricism, explains its connection to other central phenomenological concepts, and outlines its...

Edmund Husserl se ve své filosofii vrací k otázce obecnin, ty dělí na empirické (jež jsou výsledkem zobecnění a neplatí zcela univerzálně) a eidetické (mající univerzální platnost). Jeho žák Alfred Schütz toto rozdělení zpochybňuje a ukotvuje empirické předpredikativní obecniny, které nazývá typy, ve strukturách intersubjektivní zkušenosti jedince ve světě našeho života. Jedná se o radikalizaci už tak radikálního husserlovského principu fenomenologického empirismu nebo naopak o jeho zpochybnění? Tak či onak, Schützova teorie typů a typizace je pevně spjatá s fenomenologickými strukturami vědomí, času, smyslu, sociality či zkušenostních horizontů. Vliv této teorie se dá sotva přecenit - umetla totiž cestu fenomenologicky orientované sociologii, v jejímž rámci hraje typizace a její pojmové potomstvo jak roli vědecké metodologie, tak předmětu. Pro sociology, kteří se k Schützovi odkazují, jako jsou například T. Luckmann nebo H. Garfinkel je tak ústřední otázkou to, jakým způsobem lidé jakožto aktéři kategorizují svůj svět. Tato práce má za cíl popsat vznik Schützovy teorie typů z Husserlova fenomenologického empirismu, vysvětlit její spojitost s dalšími centrálními fenomenologickými pojmy a nastínit její zásadní charakter pro změnu pojmů kategorie, smyslu a rozumění v moderní sociologii a filosofii.