Krása jako cesta k Bohu i ke světu v díle Simony Weilové

Abstract

This thesis deals with the concept of beauty in the philosophy of the French author Simone Weil. Beauty is described in the context of other concepts of Weil's philosophy, namely imagination and void, decreation and attention. These concepts are confronted with Immanuel Kant's aesthetics, which Weil both draws on and, in many ways, transcends. The thesis seeks to show beauty in Weil's philosophy as a mediator between God and the world and as one form of implicit love for God. Necessity is an important concept for describing beauty, through which Weil also points to the painful aspect of beauty. Weil's understanding of beauty is illustrated in the work by her metaphor of the labyrinth, in which beauty acts both as a trap and as a result of passing through the labyrinth. The work also explores the concrete manifestations of beauty in the world through which beauty can be loved. These, according to Weil, are primarily art, science, and nature.

Tato práce se zabývá konceptem krásy ve filosofii francouzské autorky Simony Weilové. Krása je v práci popsána v kontextu dalších pojmů filosofie Weilové, totiž představivosti a prázdna, odstvoření a pozornosti. Tyto pojmy jsou konfrontovány s estetickou teorií Immanuela Kanta, ze které Weilová vychází a zároveň ji v mnoha ohledech překračuje. Práce se snaží ukázat krásu ve filosofii Weilové jako prostřednici mezi Bohem a světem a jako jednu z forem implicitní lásky k Bohu. Důležitým pojmem pro popsání krásy bude nutnost, skrze kterou Weilová poukazuje také na bolestný aspekt svého pojetí krásy. Weilové chápání krásy je v práci ilustrováno její metaforou labyrintu, ve kterém krása vystupuje jako past, i jako výsledek průchodu labyrintem. Práce také zkoumá konkrétní projevy krásy ve světě, skrze které je možné krásu milovat. Těmi jsou podle Weilové především umění, věda a příroda.